Osobní stránky - Lubomír Prause

Zápisky z cest - Zanzibar 2012

Facebook Twitter Google+

Jak si okořenit Afriku

© 2015, poslední aktualizace: 11.7.2016

<<  Večeře a suvenýry  >>

obrázek Poněkud zamračená Monika při západu slunce v restauraci Mangi's
Po koupačce dám chvíli odpoledního spánku. Mám přece dovolenou a i odpočívat je třeba! Dnešní vedro, ať u v pralese, u opiček, mezi mangrovy, u koření, nebo i cestou v autě, mě přece za celý den jen docela unavilo. No a po sladkém spánku je čas zajít někam do hospody. Na hořké pivo i na kořeněnou večeři.
S Pepčou zajdeme společně do jedné z restaurací jménem Mangi's, kterou najdeme u široké pláže za dalšími asi dvěmi resorty ve směru za našimi chajdami. Není tu zrovna nejlevněji, na druhou stranu jsme ale na předchozí africké cestě už taky měli dražší večeři i dražší pivo. Rozhodneme se jednoznačně. Nebudeme šetřit a škudlit a dáme si tu, na co má kdo chuť. Máme přece dovolenou a hodláme si to tu zbylé tři dny užít. A nepochybuju o tom, že po dobré večeři a nějakém tom pivku se nám bude za zvuků šumění moře moc krásně usínat. A tak zatímco večeříme a usrkáváme pivečko (Monika nějakou limču), můžeme přes pláž pozorovat úžasně oranžové barvy zdejšího západu slunce.
Jen jediná věc trochu kalí tuhle dnešní pohodu. Monice se zachtělo býti poněkud nevrlou. Nelíbí se jí třeba, že jí fotím, když jí to prý vůbec nesluší. A tváří se na mě jako kakabus nebo možná spíš jako sedm čertů po kyselém zelí. Inu, bodejť by to Monče slušelo, když se takhle tváří! Možná si místo limonády měla dát s námi pivo, jako jindy.
obrázek Prodejci suvenýrů hned u pláže jistě prosperují
Úplně před spaním ještě projdeme několik obchůdků hned vedle hospody. Za nimi je ještě taková úzká ulička, kde jsou další obchodníci. Prakticky všichni, až snad na jednu jedinou výjimku, tu prodávají suvenýry. Mně se zalíbí právě jeden obrázek se dvěma dlouhými Masaji malovaný na plátně. Všude, v každičkém krámečku široko daleko okolo nás, se dá najít spousta podobných obrázků, a prohlížet vybírat si je lze donekonečna. Ale mně se zalíbil jen jeden. Jen tenhle jeden jediný obrázek ze všech mě takříkajíc oslovil. Trochu zaváhám, jestli bych si ho nekoupil. Ale rozmyslím se, že ho nekoupím. Ba ani na cenu se nezeptám. Nechce se mi znovu utrácet za obrázek, když už máme v kufru jeden z Malawi. A tenhle je navíc hodně velký, hlavně na výšku, a tak si ani moc nedovedu představit, kam bychom ho doma dali.
A tak dnes nakupuje jen Monika. Konečně si, a to i tady snad až v desátém krámku, vybere trojici obrázků vytvořených na banánovém listu, které se k sobě hodí a Monče se navíc líbí. Zdá se, že má z nákupu opravdu radost, protože už se na tolika místech snažila něco podobného najít a vybrat a prolezla přitom spousty všelijakých krámků, prodejniček či rovnou celých "uměleckých" uliček. A nikde, nikde se jí nelíbily a nehodily tři, všude našla nejvýše dva. Až tady. Tady se konečně Monika dočkala a objevila tři takové, z nichž může mít opravdovou radost a které jí doma budou tuhle naší africkou cestu připomínat.
K obrázku Masajů ještě dodám, že párkrát jsme kolem zanzibarských pláží zahlédli i opravdové a živé Masaje v jejich stylovém až slavnostně působícím oblečení. Jsou tady ale jen jako atrakce pro turisty, protože Masajové na Zanzibaru doma nejsou. Tahle etnická černošská skupina žije především na jihozápadě Keni a v severní Tanzánii.
No, a po nákupech se teď můžeme spokojeně odebrat do našich chatiček. A spokojeně taky můžeme usnout a ke všemu i spokojeně spát až do bílého rána. Po dnešním pestrém dni nám to myslím všem spí skoro samo.

>>

© Lubomír Prause, 2015
LP logo ASMAT.cz TEPNET.cz
PS Pad Valid HTML 4.01 Transitional Valid CSS 3