Osobní stránky - Lubomír Prause

Zápisky z cest - Zanzibar 2012

Facebook Twitter Google+

Jak si okořenit Afriku

© 2015, poslední aktualizace: 11.7.2016

<<  Až želvám krunýře cvakají!  >>

obrázek Jde se k želvičkám, náš vedoucí Pepča je nepatrně pozadu.
Během odlivu se pomalu začínáme balit k odjezdu. Ještě předtím však zajdeme k oněm želvičkám, na což se všichni už docela těšíme. Lodní mistr pan Ťula jde s námi taky. Je to jen pár kroků. Vyjdeme nahoru na terasu a po krátkém chodníčku dojdeme k želvímu areálu. Zaplatíme vstupné a vzhůru mezi želvy! Teď mezi nimi budeme prakticky sami, protože k ostrovu Changu už při odlivu nikdo nepřiplouval. Pokud jsem někde předtím mluvil o želvičkách, tak vězte že to jsou želvy a žádné želvičky! Želvy suchozemské a pořádně velké!
Zdejší velikánské želvy pocházejí ze Seychel, což jsou ostrovy ležící dále v Indickém oceánu přibližně východním směrem od Zanzibaru. Želvy prý kdysi daroval tamní seychelský sultán tomu zdejšímu, zanzibarskému.
obrázek Želva obrovská je opravdu obrovská, nikoli však sloní
Od té doby jsou želvy tady a tu více, tu méně úspěšně se i množí. Dnes jejich počty dosahují tak nějak okolo sto dvaceti. Samozřejmě přibližně, protože jsem je nepočítal. Vycházím z informací, které tady o želvách mají napsané.
V mnoha internetových zdrojích se můžete dočíst, že želvy na ostrově Changu jsou želvy sloní. Ale není tomu tak. Ty jsou podobně velké, ale tohle jsou želvy jiné. Tohle jsou želvy obrovské. To je zkrátka neoddiskutovatelný fakt, jakkoli se to komu může zdát malicherné. Želvy sloní jsou sice taky suchozemské a veliké, jenomže žijí výhradně na Galapágách, na souostroví blízko jižní Ameriky, zatímco želvy obrovské jsou naopak endemitský druh tady. Tady na ostrovech východně od Afriky, v Indickém oceánu. A to je od Galapág prakticky na opačném konci Zeměkoule!
obrázek Želva se zvedá, když jí pan Ťula polechtá
obrázek Alča krmí salátkem dlouhý krk a velkou hubu, tak bacha na prsty!
Na Galapágy se za sloními želvami taky třeba ještě někdy podívám, ale teď se věnujme zdejším želvám obrovským. Jsme zatím jen na samém okraji želvího areálu a náš pan Ťula jednu z těch největších želv přímo před Monikou právě polechtal a dobrácky poplácal na bříšku. Copak může být želva na krunýři lechtivá? Ale možná pan Ťula lechtal želvu někde vedle krunýře... Monča totiž už jen vyvaluje oči (a my ostatní spolu s ní), jak se ta želva hned začíná zvedat na nohy. Až by člověk nevěřil, jak má želva ty končetiny dlouhé.
obrázek Želvy obrovské jsou tu všude, jedna větší než druhá
A stejně tak nám ukáže i svůj dlouhatánský krk. Vystrčí ho ze svého krunýře do vskutku neuvěřitelné délky, jak se tu natahuje pro svěží kousek podávaného zeleného salátu, který jsme si pro želvy mohli prve nabrat u pokladny při vstupu. Pepa nás jen nabádá k opatrnosti a varuje, že želvy obrovské mají pochopitelně i obrovskou hubu, která může člověka taky obrovsky nepříjemně kousnout. Takže pozor, abychom želvě společně se zeleným salátkem nedali do papuly i svůj prst! Určitě by to bolelo.
Místní si zdejších želv velice považují. Chovají je tu v několika ohrádkách v dosti rozlehlém oploceném areálu, kterým vede dlážděný chodník postavený pro pohodlí návštěvníků. Ale můžeme jít i mimo chodník, kamkoli, do jakékoli části areálu, k jakékoli želvě. Můžeme zdejší želvy poplácat, polechtat i pohladit. A Alča, naše zřejmě největší milovnice zvířátek, může ty veliké želvy samozřejmě i pomuchlat. Je snad jen jediné, co se tady nesmí. Nikdo nesmí na želvy nasedat, vozit se a jezdit na nich, přestože některé želvy se zdají být tak obrovské, že by nejspíš na svém krunýři snadno uvezly i moji rozměrnou a dosti hmotnou maličkost.
obrázek Želvu obrovskou, není-li opravdu malá, potěžkat nelze, ale mnohem menší želvu pardálí už ano
Když ty velikánské želvy vidím, nemám zprvu nejmenší představu kolik mohou vážit, ale tutově vím, že bych ani jednu z nejmenších želv obrovských těžko byť jen nadzvedl. A pan Ťula vzápětí, jako by mi četl myšlenky, odkudsi přinesl nějakou jinou želvu, která už nedosahuje takové váhy, abychom ji nemohli potěžkat.
obrázek Líba hladí obrovské želvy podobně, jako doma hladívá svýho pejska
Přesto je tahle relativně malá želva, jejíž krunýř může mít na délku okolo čtyřiceti centimetrů, překvapivě těžká. Ruce mi pod ní podklesnou a jsem rád, že jsem ji neupustil z výšky na chodník a nerozbil jí tak její nádherný krunýř. Tahle menší želva pana Ťuly už totiž nebyla želva obrovská, nýbrž želva pardálí, která žije a je doma ve východní Africe od Súdánu až po Jihoafrickou republiku. A želvy pardálí mají, jak už samotné pojmenování druhu naznačuje, krásně zdobený krunýř. Vraťme se však zpátky k želvám obrovským, které jsou tu všude kolem nás.
obrázek Želvy, ač jsou suchozemské, mají v areálu i bazén, ale jak vidíte, na koupališti je plno
Je opravdu až neuvěřitelné, jak jsou některé želvy veliké. Zvlášť když některý takový želví "drobeček" dřepí před vámi na chodníku a vy ho musíte překročit. Nebo když koukám, jak Líba tu velikou želvu hladí. To je přece neuvěřitelná velikost. Vždyť ta želva váží zhruba trojnásobek toho, co Líba. Připadá mi to nemožné, neuvěřitelné, jako bych se ocitl v nějaké zemi obrů nebo alespoň obrovských zvířat. Kromě jiných informací se totiž tady dozvíme i to, že ty největší zdejší želvy váží víc než 200 kilogramů. Vypadají přitom, jako kdyby sem, do dnešního světa, někdo tyhle želvy přenesl odkudsi z pravěku. Jsou fakt boží.
Je vidět, jak mají mlsný svůj růžový jazýček. Rády chroupou zelený salátek, který tu pro turisty přichystali, aby jím mohli želvy přikrmovat. Zkusím jim taky nabídnout trochu mlsání. Jen musím dát pozor, aby mi některá při podávaném svěžím salátovém listě nechlamstla i po podávající ruce. Žádná ze želv nabídnutým zeleným salátkem nepohrdne. Jejich apetit se zdá být neukojitelný a nekonečný.
obrázek Být s takovými želvami v bezprostředním kontaktu, je opravdu zážitek, na jaký se nezapomíná
Pro nás je to opravdu zážitek být s takovými obrovskými želvami v bezprostředním kontaktu. A s nemalý údivem taky zjišťuju, jak se takováhle želva, která je nám od malička vtloukána do hlav jako vzor pomalosti a neohrabanosti, dokáže rychle pohybovat!
obrázek Želví páření je pro mne nevídaná podívaná
Samozřejmě pokud zrovna někde nehybně neleží.
Nakonec, když už se skoro chystáme k odchodu, začnou se dít, a to letos v Africe už poněkolikáté, podivuhodné věci. Konkrétně želví sexuální hrátky. To, co platí pro turisty, že totiž nesmějí na želvy vylézat, neplatí evidentně pro velikého želváka. Ten se zezadu k jedné trochu menší želvě možná trochu nenápadně přikradl a snaží se jí vylézt nahoru na krunýř. Zprvu jsem vůbec nevěřil, že to dokáže. Ale co by želvák nedokázal pro trochu lásky!
obrázek Želvám vůbec nevadí okolostojící zástup diváků
Želvák se nahoru vyškrábal! Docela rychle. Jeho krunýř je teď už celý nahoře a samec se teď celou svou vahou opírá o mnohem menší krunýř samice. Milostný akt začíná...
Krunýře přitom o sebe cvakají, div z nich nelétají jiskry. Želvička spokojeně drží celou tu samčí váhu. Nedbá, kolik želvák, který na ní přilehl, váží, a ani se nehne. Veškerá želví dřina plození potomstva ale jinak zůstává na želvákovi, který se musí snažit, seč mu síly stačí. Vytáhne svůj krk co možná nejdál, jako by tím chtěl udržovat rovnováhu. Hlavu má totiž nataženou hodně daleko od krunýře. Mnohem dál než byste čekali. Přitom, pravděpodobně za účelem sexuálního vzrušení, kouše samičku něžně do jejího krku.
obrázek Už je hotovo, želví milostný akt právě končí
Docela mi to připomíná nedávné páření lvů, které jsme pozorovali v Zambii. Král zvířat lev to dělal hodně podobně, Skoro to vypadá, jako by král byl vzorem i svým "poddaným", ostatním zvířatům. A taky stejně jako lev, i želvák si při páření hezky zařve. Dokonce několikrát. Páření želv je úžasná a pro mně nevídaná věc, která se nám tu náhodou naskytla ke sledování! Vůbec jim přitom nevadí čumilové, jako jsme my, kteří jsme se pěkně seřadili na chodníku vedoucím bezprostředně vedle místa, které si želvy pro svůj milostný akt vybraly. Celý želví akt trvá přibližně dvě minuty a želvák poté slézá pomalu ze samičky dolů. Naposledy ještě cvaknou krunýře o sebe a samička svým docela svižným a nečekaným želvím tempem odkráčí z místa činu někam do ústraní.
obrázek Pan Ťula nás veze zpátky do Kamenného města
No my po téhleté želví podívané už taky pomalu odkráčíme. A sice na loď našeho pana Ťuly, na loď "Hakuna matata", abychom se na ní vrátili zpátky do Kamenného města. Nalodit se pochopitelně musíme, stejně jako při plavbě sem, mokrou nohou. A mokrou máme samozřejmě nejen nohu. Jinak to ale nejde. Za slunečného zanzibarského dne je ale takové mokré nalodění dokonce příjemná záležitost. Nějaké namočené tričko nikomu nevadí.
Pan Ťula si nás hezky spočítá, a protože nikdo nechybí, bez dalšího zdržování brzy odplouváme vstříc z dálky viditelnému Domu zázraků. Naposledy se ohlédneme zpět k ostrovu Changu, k jeho pláži, i k dlouhé dřevěné terase, za níž chovají želvy. Bylo to tady fajn a dnešní výlet se moc povedl.
Zpáteční plavba pak utíká stejně rychle, jako voda pod lodí. Krátce před před třetí hodinou pak přistáváme v přístavu Kamenného města, odkud jsme k ostrovu Changu vyplouvali. Odtud se odebereme ke krátkému odpočinku do našeho hotelu Safari Lodge. Chvíle klidu na lůžku, než se znovu vrhneme do večerního víru Kamenného města, se může hodit.

>>

© Lubomír Prause, 2015
LP logo ASMAT.cz TEPNET.cz
PS Pad Valid HTML 4.01 Transitional Valid CSS 3