Osobní stránky - Lubomír Prause

Veršovánky

Facebook Twitter Google+

Verše, básničky a říkačky - moje vlastní tvorba

poslední aktualizace: 17.10.2018
Výběr veršů
pro zobrazení:
10 posledních
Všechno, co vidíte na téhle stránce, je opravdu moje vlastní tvorba. Dávno a dávno je tomu, co se mi občas přihodilo, že mě napadly nějaké ty veršíky. Nikdy jsem tomu ale nevěnoval pozornost. Až když jsem začal často sedět u svého počítače, zkusil jsem, když mne něco napadlo, si to zaznamenat. Záhy jsem zjistil, že se mi pak celkem rychle pod rukama zrodí další text. A že to jde skoro samo. Tím vznikla i tahle stránka.
Nehledejte v tom ale probůh žádné umění. Rozhodně nejsem žádný básník a nikdy ani nebudu. Vězte, že se jedná jen a jen o výplody mého pravděpodobně velice chorého mozku. Taky po mně nechtějte, abych vám sdělil, co mi bylo inspirací. Sám nevím, kam na to chodím. Inu, ujeté myšlenky bláznivého ajťáka! Nedoprovázím své verše proto ani žádným komentářem. Co tím chtěl básník říci, musíte rozebrat sami. Když na to přijdete, napište mi. Já sám to většinou netuším!

Varování:

Ještě vás musím varovat. Raději mé veršovánky nečtěte. Za zdravotní ani jiné následky, které na vás zanechá čtení mých veršů, nenesu a nemohu nést žádnou odpovědnost! Moje verše čtěte tedy jen na vlastní nebezpečí...

Poznámka:

Nabídka vlevo vám umožňuje nezobrazovat (a nebo taky zobrazovat) pokaždé všechny moje výtvory, alébrž si můžete přečíst jenom poslední veršíky, vybrat pouze rok, který vás zajímá, a tak nějak podobně. Moje veršíky totiž, pokud si je necháte zobrazit najednou opravdu všechny, tvoří už dosti dlouhatánskou stránku.

Seznam básniček:

(10 naposled vytvořených)

Docela prázdná báseň

(říjen 2018)

Na stolku prázdná sklenice od vína,
ačkoli je brzo ráno, jsi už pryč.
Dávno už je pryč i tvoje nevina,
schválně jsi ve dveřích nechala můj klíč.

Prázdnou mám postel, tvoje já odešlo,
zbylo mi tu jen teplo těla tvého.
Víc tvojí lásky se sem už nevešlo
a nevidím na tom zhola nic zlého.

Prázdná je ráno ložnice bez tebe,
hořce mi chutná černá ranní káva.
Dnešní noc házím za hlavu, za sebe,
rozchod se prostě takhle někdy stává.

Moje vzpomínky krouží prázdným bytem,
v němž tvoje vůně nad kávou vítězí.
Nevím, proč pohrdla jsi mojím citem,
přemýšlím, dumám, v čem asi to vězí.

Prázdné je ráno i celá neděle,
snad bylo víno přespříliš laciné.
Nevolám, mobil jen držím zbaběle,
mám prázdno v hlavě, prázdno mám v duši mé.

Pirátský sen

(září 2018)

Viděl jsem ve snu strašné piráty
oblečené v barevné brokáty,
jak svými špinavými pařáty
počítají své zlaté dukáty:
první, pátý, třicátý devátý...

Ráno když pak piráty věšeli,
jeden dukát našel jsem v posteli.
Věz, že kdo se s piráty přátelí,
toho garda nazítří zastřelí
hned jak šavlí kapitán zavelí.

Náhle ve snu nastává obrátka,
probouzí mě přístavní posádka,
i mne čeká za chvíli oprátka.
Tak končí má pirátská pohádka,
zlaťák zbude ti jako památka.

Notýsek

(srpen 2018)

Malý notýsek brzy ti koupím,
do něho zkusím ti verše psát.
Do cechu básníků jednou vstoupím,
pozkoušel jsem se už tolikrát.

Vždyť slova jsou do duše zrcadlo,
možná v něm uvidíš lásku mou.
Napíšu, co právě mi napadlo,
jako když hodíš si korunou.

Do notýsku když píšu básničku,
chci abys mohla ji taky číst.
Tak prosím zkus si najít chviličku,
bude se ti líbit, jsem si jist.

Dva strážníci

(červenec 2018)

Dva strážníci bezděky
spadli z mostu do řeky.
Radost mají všichni lotři,
že jsou ti dva celí mokří.

Proletářův kalendář

(červenec 2018)

Když trhal proletář
trhací kalendář,
utrhl neděli
a byla legrace,
jak všichni hleděli,
že spěchal do práce.

Štěstí

(červenec 2018)

Kolo štěstí točí se a točí,
na kohopak to štěstí asi skočí?
Vsadím se, ať je ze mě mrtvola,
jako pokaždé si sedne na vola.

Dudlík

(červenec 2018)

Už nechci vidět dudlíky
jsem přece tááákhle veliký.
Na tvářích mám ruměnec
a nejsem žádný kojenec,
natožpak malé mimniko,
co nosívá v plínce hovínko.

Říkejte mi už batole,
pojedu brzy na kole.
Zmáknu domácí úkoly,
a zítra můžu do školy.
Utíká to jako voda,
dudlík byl krátká epizoda.

Počítačový expert

(červenec 2018)

Celý den jen v práci sedí,
v každodenní všední šedi
na počítač tupě hledí.
Ne všichni to o něm vědí.

Klávesnice, černá káva,
jako magor, marná sláva,
myší kliká zleva zprava,
všechny z něho bolí hlava.

Vůbec tomu nerozumí,
předstírá však, že to umí.
Kdekdo nevěřícně čumí,
po skalinách bory šumí.

Vědomosti nemá žádné,
ale tvrdí, jak vše zvládne.
Mezi vámi má to snadné,
jednooký slepým vládne.

Kopec

(červenec 2018)

Já nejsem holt žádnej sportovec,
proto když mám vylézt na kopec,
kde rozhlížel se Čech praotec,
tak připustit musím nakonec,
že vypadám jako pitomec.

Hastrmanovy udičky

(červenec 2018)

Sedí si hastrman u černé vodičky,
pro sebe šije tam červené botičky.
Okolo rostou tu stařičké vrbičky,
na které rozvěsil svázané pentličky
mající úžasné lákavé barvičky.
Kdopak se nachytá na jeho vějičky
tak jako rybičky
na jeho udičky,
když z vrby cinkají mámivé rolničky?

Na tyhle barevné a zrádné vábničky
chce vodník přivábit početné lidičky,
aby mu přinesli své lidské dušičky.
Dlouho už střádá si pro duše hrníčky,
na které přiklopí maličké pokličky.
Však za ně zaplatil veliké perličky!
Ze svojí mošničky
přidal dvě kuličky
a musel přikápnout tři vílí slzičky.

Hrnečky schová si do vodní světničky,
pěkně je rozvěsí tam mezi poličky.
Nohy si natáhne hned vedle cestičky,
pohlédne pod šosy na malé loužičky,
zamlsá puškvorec ze svojí lahvičky,
spokojen zabafá tabáku z fajčičky.
Tak pozor dětičky!
Držte se mamičky,
ať si vás hastrman nestáhne z lodičky.

Na počátku něco bylo,
pak se to však pokazilo.
PS Pad Valid HTML 4.01 Transitional Valid CSS 3