Osobní stránky - Lubomír Prause

Veršovánky

Facebook Twitter Google+

Verše, básničky a říkačky - moje vlastní tvorba

poslední aktualizace: 26.10.2017
Výběr veršů
pro zobrazení:
10 posledních
Všechno, co vidíte na téhle stránce, je opravdu moje vlastní tvorba. Dávno a dávno je tomu, co se mi občas přihodilo, že mě napadly nějaké ty veršíky. Nikdy jsem tomu ale nevěnoval pozornost. Až když jsem začal často sedět u svého počítače, zkusil jsem, když mne něco napadlo, si to zaznamenat. Záhy jsem zjistil, že se mi pak celkem rychle pod rukama zrodí další text. A že to jde skoro samo. Tím vznikla i tahle stránka.
Nehledejte v tom ale probůh žádné umění. Rozhodně nejsem žádný básník a nikdy ani nebudu. Vězte, že se jedná jen a jen o výplody mého pravděpodobně velice chorého mozku. Taky po mně nechtějte, abych vám sdělil, co mi bylo inspirací. Sám nevím, kam na to chodím. Inu, ujeté myšlenky bláznivého ajťáka! Nedoprovázím své verše proto ani žádným komentářem. Co tím chtěl básník říci, musíte rozebrat sami. Když na to přijdete, napište mi. Já sám to většinou netuším!

Varování:

Ještě vás musím varovat. Raději mé veršovánky nečtěte. Za zdravotní ani jiné následky, které na vás zanechá čtení mých veršů, nenesu a nemohu nést žádnou odpovědnost! Moje verše čtěte tedy jen na vlastní nebezpečí...

Poznámka:

Nabídka vlevo vám umožňuje nezobrazovat (a nebo taky zobrazovat) pokaždé všechny moje výtvory, alébrž si můžete přečíst jenom poslední veršíky, vybrat pouze rok, který vás zajímá, a tak nějak podobně. Moje veršíky totiž, pokud si je necháte zobrazit najednou opravdu všechny, tvoří už dosti dlouhatánskou stránku.

Seznam básniček:

(10 naposled vytvořených)

Tajemství

(říjen 2017)

Tajemství šeptám ti potají,
že se dnes zrodil den nádherný.
Někdy se věci tak stávají,
za čas zlý, který je nezměrný,
po noci, v níž bývám nevěrný,
v níž dívky něžně mne líbají,
sladké své písně mi zpívají.
I když zpěv často je průměrný,
jím do svých ložnic mě lákají.

Krásné je ráno, když posnídám.
Všechno se jedenkrát otočí,
já z lásky se tady zpovídám.
Chci s tebou hledět si do očí,
nezvedej proto své obočí,
od zítra dívky už nestřídám,
zítra tě znovu zas uhlídám.
Tajemství do světa vykročí:
Já tebe miluji, povídám!

Verše k volbám

(říjen 2017)

Volte rychle, rychle volte,
zmást však sebe nedovolte.
I když slíbí hory doly,
spoustu toho nablábolí.
To je verbež, kakraholte!

Zvoleno je věru divně,
volili jste emotivně.
Po volbách vám bude běda,
s těmihle se vládnout nedá,
každý mluví negativně.

Všichni se teď tváří zplihle,
ten ne s ním a ten zas s tímhle.
Zpupnou řečí zdi si staví,
všichni stejně odmítaví,
i když patří cihla k cihle.

Jeden je přec jako druhý,
jako olympijské kruhy
rozliší se jenom barvou.
Prachy do kapes si narvou
a z nás budou mít jen sluhy.

Chtěl jsem ti složit básničku

(říjen 2017)

Chtěl jsem ti složit básničku,
však duše má zní prázdnotou.
Raněný ať jsem slepotou,
ať věčně bloudím temnotou,
když neuroním slzičku.

Oslněn tvojí čistotou
marně ti hledám hvězdičku.
Nepočkám ani chviličku,
naleju sobě skleničku,
sám budu se svou samotou.

Varovná

(srpen 2017)

V Evropě se všecko daří,
jak když blbec hospodaří.
Příkaz jeden za druhým
mění už lidi v soudruhy.
Hajzlík všude platit musíš,
tak dřív mysli, než to zkusíš.
Mince nežli seženeš,
před závorou se posereš.

Evropa je věru skvělá,
Evropan nic nenadělá,
dobře se má, takže co?
Přehlíží všechno s noblesou.
Mnozí toho využijí
a jsou jako klubko zmijí
stojíc proti slepýši.
Evropan přec je na výši!

Islámistu vřele vítá.
On však jako šelma lítá
zavrčí své "Ty ty ty!"
a spěchá stavět mešity,
minaret vedle kostela.
Hleďte však na to zvesela!
Místo Jana Křtitele
teď oslavujte mstitele.

Pomsta za to, jak jsme vstřícní,
změní naše kosti lícní
v holé lebky bez tváří,
až výbuch bomby zazáří.
V davu jako jeden z mnoha
terorista nezná boha,
Alláh je mu ukraden.
Jeho to bude zítra den!

Dětí je mi nejvíc líto.
Biti budou jako žito,
když do školy bez burky
ponesou sobě bačkůrky.
Slitování nikdo nemá,
burka je věc nepříjemná.
V tvářích nezříš vůbec nic,
ba ani moudrost učebnic.

Co jste chtěli, tady máte!
Opakujte po sto páté:
My z Evropy soudruzi,
my podlehli jsme iluzi.
Sebereflex není v módě,
ani návrat k rodné hroudě,
jen trouba však nechápe,
kam Arab až se vydrápe!

Probuďte se, lidé drazí.
Mně už z toho vážně mrazí.
Zamkni vrátka, bratříčku,
modli se za svou dušičku.
Čehožpak se ještě dočkám?
Z Kájínka je zase občan,
moc závisí na ropě
a Turek hrozí Evropě.
Co s tím, to je na Tobě...

Babišovecká

(srpen 2017)

Podporuješ Babišovce?
Nebuď jako tupá ovce!
Tihle kozli - zahradníci
lžou ti posté, potisící.
Estébé by radost měla,
jaká je dnes doba skvělá.

Dnešek už je zas jak socík!
Lační peněz, lační moci,
že jim jde o naše blaho?
Však nás přijde pěkně draho!
Ví snad někdo, kam nás ženou?
Svoboda je na kolenou.

Divné divení

(červenec 2017)

Nikdo se celkem nediví,
když dědek rychle šediví.
Div je, že ho bába bílá
dávno ještě nazabila.

Než mi z udivené huby
vypadají všechny zuby,
jenom zkuste mi vlas zkřivit.
Pak se teprv smíte divit!

Balada o mladé vráně

(červen 2017)

Jednoho dne takhle zrána
přiletěla černá vrána.
Sedla ve vsi na zápraží,
v kaluži že hrdlo svlaží.

Osudem však je jí dáno,
že poslední je dnešní ráno.
Hladem celý zdivočelý
flintou ji pán domu střelí.

Nečekaná je to zrada,
tahle vrána je tak mladá!
Na pána i na sousedy
zakrákala naposledy.

Kdepak skončí naše vrána?
Na talíři milostpána!
Kuchařka když je slovutná,
pánovi jistě zachutná...

Malá noční můra

(červen 2017)

Moje první noční můra
nebyla ani veliká.
Žádná divná děsná stvůra,
jenom jsem spolknul dudlíka.

Dnes mám můry mnohem horší,
k smrti jsem ráno vyděšen.
Pronásledují mě hroši,
takový mívám hrozný sen.

Řekou plnou krokodýlů
před hrochy marně utíkám
a vzpomínám prvních dílů,
kdy jsem si spolknul dudlíka.

Kolikrát?

(červen 2017)

Kolikrát už došly ti všechny nápady?
Kolikrát strachem ztuhly ti žíly?
Kolikrát padla jsi do špatné nálady?
Kolikrát jenom došly ti síly?

Kolikrát záda jsi musela ohýbat?
Kolikrát zašlápla's sedmikrásku?
Kolikrát musela ses tajně ukrývat?
Kolikrát už zradila jsi lásku?

Kolikrát jsi zažila smutné loučení?
Kolikrát ďábla jsi měla v těle?
Kolikrát jenom jsi zažila soužení?
Kolikrát jsi stála zkoprněle?

Kolikrát to všechno bylo a bývalo?
Kolikrát ráda jsi zapomněla?
Kolikrát už v tobě se něco vzepjalo?
Kolikrát jenom ses rozvoněla?

Kolikrát mi podáš svou ruku pomocnou?
Kolikrát směr určíš na rozcestí?
Kolikrát pohladíš mou duši nemocnou?
Kolikrát poznáš radost i štěstí?

Kolikrát k tobě šťasten a rád přijedu?
Kolikrát půjdeme na procházku?
Kolikrát ještě se podíváš dopředu?
Kolikrát ještě poznáš mou lásku?

Hradní zdraví

(červen 2017)

Hradní pán prý kypí zdravím,
snad se ho už brzy zbavím.
Jinak probůh hradní síně
budou brzy patřit Číně!

Trapný už je, až to bolí,
chudák potácí se s holí
a na další trapnou schůzku
míří s námi kamsi k Rusku.

Chce být ještě zvolen znovu
a dostat nás do okovů
čínských a ruských soudruhů?
Nechci jim dělat posluhu!

Na počátku něco bylo,
pak se to však pokazilo.
PS Pad Valid HTML 4.01 Transitional Valid CSS 3