Osobní stránky - Lubomír Prause

Veršovánky

Facebook Twitter

Verše, básničky a říkačky - moje vlastní tvorba

poslední aktualizace: 16.6.2019
Výběr veršů
pro zobrazení:
10 posledních
Všechno, co vidíte na téhle stránce, je opravdu moje vlastní tvorba. Dávno a dávno je tomu, co se mi občas přihodilo, že mě napadly nějaké ty veršíky. Nikdy jsem tomu ale nevěnoval pozornost. Až když jsem začal často sedět u svého počítače, zkusil jsem, když mne něco napadlo, si to zaznamenat. Záhy jsem zjistil, že se mi pak celkem rychle pod rukama zrodí další text. A že to jde skoro samo. Tím vznikla i tahle stránka.
Nehledejte v tom ale probůh žádné umění. Rozhodně nejsem žádný básník a nikdy ani nebudu. Vězte, že se jedná jen a jen o výplody mého pravděpodobně velice chorého mozku. Taky po mně nechtějte, abych vám sdělil, co mi bylo inspirací. Sám nevím, kam na to chodím. Inu, ujeté myšlenky bláznivého ajťáka! Nedoprovázím své verše proto ani žádným komentářem. Co tím chtěl básník říci, musíte rozebrat sami. Když na to přijdete, napište mi. Já sám to většinou netuším!

Varování:

Ještě vás musím varovat. Raději mé veršovánky nečtěte. Za zdravotní ani jiné následky, které na vás zanechá čtení mých veršů, nenesu a nemohu nést žádnou odpovědnost! Moje verše čtěte tedy jen na vlastní nebezpečí...

Poznámka:

Nabídka vlevo vám umožňuje nezobrazovat (a nebo taky zobrazovat) pokaždé všechny moje výtvory, alébrž si můžete přečíst jenom poslední veršíky, vybrat pouze rok, který vás zajímá, a tak nějak podobně. Moje veršíky totiž, pokud si je necháte zobrazit najednou opravdu všechny, tvoří už dosti dlouhatánskou stránku.

Seznam básniček:

(10 naposled vytvořených)

Vysloužilec

(listopad 2019)

Čtyřicet let v práci byl,
až nakonec dosloužil.
Náš znavený důchodce
na intenzívní jednotce
nemůže se probrat z šoku
a slza mu brání v oku,
by vpřed hleděl s nadějí.
Už ho nikde nechtějí.

Pozdrav z pondělního rána

(listopad 2019)

Posílám všem pozdrav z práce,
jsem tu zatím jenom krátce.
Až tu budu týden celý,
budu děsně rozmrzelý.

Toyota

(listopad 2019)

V tvé zbrusu nové toyotě
skončil jsem záhy na plotě
a po té spoustě rachotu
už nemáš novou toyotu.
Však ty si koupíš jinou zas
i přes můj zjevný nesouhlas.

Plíhalovská

(červen 2019)

Miluju Karla Plíhala,
i kdyby s ním ta moje líhala.

Opičí

(květen 2019)

Paviáni anubi
mají trička naruby
a kaťata na hlavě
kvůli krásné postavě.

Šimpanz moudrý, taky zlý,
vždycky něco vymyslí.
Na cukráře pistolí
střílí kvůli kremroli.

Kočkodani zelení
divné mají vzezření.
Černé uši, hubu též,
žárlit na ně nebudeš.

V sadu řádí mangabej,
tak mu klidně vynadej.
Nemá co krást úrodu
bez zjevného důvodu.

Do kopců tam na horách
gorila jde v bačkorách.
Než vystoupá na kopec,
z bačkor bude trhanec.

Nežije však v Africe
každá hezká opice.
A chceš-li být turistou,
na Borneu taky jsou.

Starý kahau nosatý
je poněkud dojatý.
Nos má jako okurku,
nosí na něm cedulku.

Orangutan z pralesa
čupřinu si učesá
a baví se ohromě,
jak se houpe na stromě.

A takoví giboni
jsou jak lesní démoni.
Slyšíš-li, jak zavřeští,
znamená to neštěstí.

Makak z Jávy u dveří
člověku moc nevěří.
Na práh se ti vykaká,
neměl's dráždit makaka.

Když uvidíš nártouny,
nekupuj jim melouny.
Malí jsou až příliš moc,
mají proto ve dne noc.

V Americe chápani
s pár ořechy na dlani
visí někde za ocas.
Umí to snad někdo z vás?

Amazonští kotuli
mají rádi cibuli.
Nepohrdnou špagetou,
když cibule odkvetou.

Ještě jsou tu lemuři
co už ani nezuří,
napůl že jsou opice
a nežijou v Africe.

Znáš-li taky ksukola,
co mu chutná kofola
či pálenka z Vizovic,
pak jsi znalec o to víc.

Opiček je všude dost,
mají radost, mají zlost,
připomínají nám nás,
to přec vidí každý z vás.

Tahle báseň opičí
se vám doufám nepříčí.
K těm opičkám láska má
opičí se býti zdá.

Na pařezu

(květen 2019)

Sedím v lese na pařezu,
dolů z něho nepolezu.
Teprve až mi vyhládne,
jak každý jistě uhádne,
spadnu z něho na jehličí.
Dokud pařez nevyklíčí,
zůstanu tu ležet klidně,
jakkoli mi bude bídně.

Přines mi sem, svému muži,
bibli zavázanou v kůži.
Budeme se modlit spolu
k nejvyššímu apoštolu,
ať mám sešle dvě klobásky.
Netřeba nám trapné lásky,
té se přece nenajíme
a bez ní se nezblázníme.

Hruška

(prosinec 2018)

Když jsem si kousnul do hrušky,
byla strašně kyselá.
A hned jsem dostal do držky,
že nekoušu zvesela.

Docela prázdná báseň

(říjen 2018)

Na stolku prázdná sklenice od vína,
ačkoli je brzo ráno, jsi už pryč.
Dávno už je pryč i tvoje nevina,
schválně jsi ve dveřích nechala můj klíč.

Prázdnou mám postel, tvoje já odešlo,
zbylo mi tu jen teplo těla tvého.
Víc tvojí lásky se sem už nevešlo
a nevidím na tom zhola nic zlého.

Prázdná je ráno ložnice bez tebe,
hořce mi chutná černá ranní káva.
Dnešní noc házím za hlavu, za sebe,
rozchod se prostě takhle někdy stává.

Moje vzpomínky krouží prázdným bytem,
v němž tvoje vůně nad kávou vítězí.
Nevím, proč pohrdla jsi mojím citem,
přemýšlím, dumám, v čem asi to vězí.

Prázdné je ráno i celá neděle,
snad bylo víno přespříliš laciné.
Nevolám, mobil jen držím zbaběle,
mám prázdno v hlavě, prázdno mám v duši mé.

Pirátský sen

(září 2018)

Viděl jsem ve snu strašné piráty
oblečené v barevné brokáty,
jak svými špinavými pařáty
počítají své zlaté dukáty:
první, pátý, třicátý devátý...

Ráno když pak piráty věšeli,
jeden dukát našel jsem v posteli.
Věz, že kdo se s piráty přátelí,
toho garda nazítří zastřelí
hned jak šavlí kapitán zavelí.

Náhle ve snu nastává obrátka,
probouzí mě přístavní posádka,
i mne čeká za chvíli oprátka.
Tak končí má pirátská pohádka,
zlaťák zbude ti jako památka.

Notýsek

(srpen 2018)

Malý notýsek brzy ti koupím,
do něho zkusím ti verše psát.
Do cechu básníků jednou vstoupím,
pozkoušel jsem se už tolikrát.

Vždyť slova jsou do duše zrcadlo,
možná v něm uvidíš lásku mou.
Napíšu, co právě mi napadlo,
jako když hodíš si korunou.

Do notýsku když píšu básničku,
chci abys mohla ji taky číst.
Tak prosím zkus si najít chviličku,
bude se ti líbit, jsem si jist.

Na počátku něco bylo,
pak se to však pokazilo.
PS Pad Valid HTML 4.01 Transitional Valid CSS 3