Osobní stránky - Lubomír Prause

Veršovánky

Facebook Twitter Google+

Verše, básničky a říkačky - moje vlastní tvorba

poslední aktualizace: 23.3.2018
Výběr veršů
pro zobrazení:
10 posledních
Všechno, co vidíte na téhle stránce, je opravdu moje vlastní tvorba. Dávno a dávno je tomu, co se mi občas přihodilo, že mě napadly nějaké ty veršíky. Nikdy jsem tomu ale nevěnoval pozornost. Až když jsem začal často sedět u svého počítače, zkusil jsem, když mne něco napadlo, si to zaznamenat. Záhy jsem zjistil, že se mi pak celkem rychle pod rukama zrodí další text. A že to jde skoro samo. Tím vznikla i tahle stránka.
Nehledejte v tom ale probůh žádné umění. Rozhodně nejsem žádný básník a nikdy ani nebudu. Vězte, že se jedná jen a jen o výplody mého pravděpodobně velice chorého mozku. Taky po mně nechtějte, abych vám sdělil, co mi bylo inspirací. Sám nevím, kam na to chodím. Inu, ujeté myšlenky bláznivého ajťáka! Nedoprovázím své verše proto ani žádným komentářem. Co tím chtěl básník říci, musíte rozebrat sami. Když na to přijdete, napište mi. Já sám to většinou netuším!

Varování:

Ještě vás musím varovat. Raději mé veršovánky nečtěte. Za zdravotní ani jiné následky, které na vás zanechá čtení mých veršů, nenesu a nemohu nést žádnou odpovědnost! Moje verše čtěte tedy jen na vlastní nebezpečí...

Poznámka:

Nabídka vlevo vám umožňuje nezobrazovat (a nebo taky zobrazovat) pokaždé všechny moje výtvory, alébrž si můžete přečíst jenom poslední veršíky, vybrat pouze rok, který vás zajímá, a tak nějak podobně. Moje veršíky totiž, pokud si je necháte zobrazit najednou opravdu všechny, tvoří už dosti dlouhatánskou stránku.

Seznam básniček:

(10 naposled vytvořených)

Chtěl bych ještě jednu ženu

(březen 2018)

Chtěl bych ještě jednu ženu,
však takovou už neseženu.
Proto nežli skončím v truhle,
ponechám si jenom tuhle.
Než mi oči přijde stlačit,
tak mně bude muset stačit.

Stařecká

(březen 2018)

Už se mi lásko ztrácí z hlavy vlas,
jen těžko někdy vyraší mi zas.
Už mi špatně moje nohy slouží,
pokřivená záda děsně bolí.
Zvláštně se mý tělo bytem plouží,
jistě začnu chodit brzo s holí.
Venku neobejdu už ani louži,
pokud mi někdo jiný neposlouží.

Stáří je věru strašně divná věc,
vidíš to jasně, prostě spadla klec.
Jako želva kolem tebe kroužím,
neběhám už jako žádný srnec,
brzy se sám vůbec neobsloužím,
neunesu ani prázdný hrnec.
Avšak milovat tě, to stále toužím,
strašlivě se tím, lásko moje, soužím.

Shakespearovská inspirace

(březen 2018)

V divadle hledím na Othela,
jak škrtí svoji Desdemonu,
a napadá mě paralela.
Tak počkej, až dojdu domů...

Politicky opilecká

(březen 2018)

Evropu kdo těžko kouše,
nechť pohledí na Milouše.
V Číně, v Rusku jsou mu drazí,
co na tom, že tam jsou vrazi,
zloději a podvodníci?
Neboj se to nahlas říci!

Milouš, ta hradní zombie,
moc rád se s nimi napije.
V Čechách teče becherovka,
v Číně saké, v Rusku vodka.
Že by zvedli Britům zisky,
nesnášejí skotskou whisky.

Opilí jsou i svou mocí.
Jak králové jednoocí
mezi spoustou slepých ptáků
dávají si do zobáku.
Co se děje? Svět se diví...
Kdypak všichni vystřízliví?

Po roce vánoce

(prosinec 2017)

Nemají skoro nic na práci,
nebydlí však v žádném paláci,
pod mostem mívají matraci.
Jsou to jen dva staří somráci,
co bídou se jim svět odplácí,
když nikde už nejsou domácí.

Pod dekou děravou spávají,
že jednou bude líp, doufají.
Rohlík si ukradnou potají,
jinak se snad ani nanají.
Častokrát spolu se hádají,
jinak si co říct už nemají.

Potkal jsem je znovu po roce,
když cosi sbírali ve stoce.
Cloumají hned se mnou emoce,
usměju se na ně široce
a dám jim košíček s ovocem.
Vždyť jsou dnes přece zas vánoce!

Komár

(prosinec 2017)

Když letěl komár okolo,
pososat krve se mu zachtělo.
Zamířil mi ihned na na nohu,
zaujal vhodnou sací polohu.
Posedlý mou teplou krví
nasosal hned si svůj doušek prvý.
K druhému ale nedostal se,
stalo se to, co stát má se.

Co bodá mě, odhalím hned,
než komár k obědu si řádně sed,
než dočkal se mít dost potravy,
z komára rázem flek je krvavý.
Napadá mě teď slov mnoho,
tož poučení si vezmi z toho:
Když totiž mi někdo pije krev,
tak stihne ho můj krutý hněv!

Tajemství

(říjen 2017)

Tajemství šeptám ti potají,
že se dnes zrodil den nádherný.
Někdy se věci tak stávají,
za čas zlý, který je nezměrný,
po noci, v níž bývám nevěrný,
v níž dívky něžně mne líbají,
sladké své písně mi zpívají.
I když zpěv často je průměrný,
jím do svých ložnic mě lákají.

Krásné je ráno, když posnídám.
Všechno se jedenkrát otočí,
já z lásky se tady zpovídám.
Chci s tebou hledět si do očí,
nezvedej proto své obočí,
od zítra dívky už nestřídám,
zítra tě znovu zas uhlídám.
Tajemství do světa vykročí:
Já tebe miluji, povídám!

Verše k volbám

(říjen 2017)

Volte rychle, rychle volte,
zmást však sebe nedovolte.
I když slíbí hory doly,
spoustu toho nablábolí.
To je verbež, kakraholte!

Zvoleno je věru divně,
volili jste emotivně.
Po volbách vám bude běda,
s těmihle se vládnout nedá,
každý mluví negativně.

Všichni se teď tváří zplihle,
ten ne s ním a ten zas s tímhle.
Zpupnou řečí zdi si staví,
všichni stejně odmítaví,
i když patří cihla k cihle.

Jeden je přec jako druhý,
jako olympijské kruhy
rozliší se jenom barvou.
Prachy do kapes si narvou
a z nás budou mít jen sluhy.

Chtěl jsem ti složit básničku

(říjen 2017)

Chtěl jsem ti složit básničku,
však duše má zní prázdnotou.
Raněný ať jsem slepotou,
ať věčně bloudím temnotou,
když neuroním slzičku.

Oslněn tvojí čistotou
marně ti hledám hvězdičku.
Nepočkám ani chviličku,
naleju sobě skleničku,
sám budu se svou samotou.

Varovná

(srpen 2017)

V Evropě se všecko daří,
jak když blbec hospodaří.
Příkaz jeden za druhým
mění už lidi v soudruhy.
Hajzlík všude platit musíš,
tak dřív mysli, než to zkusíš.
Mince nežli seženeš,
před závorou se posereš.

Evropa je věru skvělá,
Evropan nic nenadělá,
dobře se má, takže co?
Přehlíží všechno s noblesou.
Mnozí toho využijí
a jsou jako klubko zmijí
stojíc proti slepýši.
Evropan přec je na výši!

Islámistu vřele vítá.
On však jako šelma lítá
zavrčí své "Ty ty ty!"
a spěchá stavět mešity,
minaret vedle kostela.
Hleďte však na to zvesela!
Místo Jana Křtitele
teď oslavujte mstitele.

Pomsta za to, jak jsme vstřícní,
změní naše kosti lícní
v holé lebky bez tváří,
až výbuch bomby zazáří.
V davu jako jeden z mnoha
terorista nezná boha,
Alláh je mu ukraden.
Jeho to bude zítra den!

Dětí je mi nejvíc líto.
Biti budou jako žito,
když do školy bez burky
ponesou sobě bačkůrky.
Slitování nikdo nemá,
burka je věc nepříjemná.
V tvářích nezříš vůbec nic,
ba ani moudrost učebnic.

Co jste chtěli, tady máte!
Opakujte po sto páté:
My z Evropy soudruzi,
my podlehli jsme iluzi.
Sebereflex není v módě,
ani návrat k rodné hroudě,
jen trouba však nechápe,
kam Arab až se vydrápe!

Probuďte se, lidé drazí.
Mně už z toho vážně mrazí.
Zamkni vrátka, bratříčku,
modli se za svou dušičku.
Čehožpak se ještě dočkám?
Z Kájínka je zase občan,
moc závisí na ropě
a Turek hrozí Evropě.
Co s tím, to je na Tobě...

Na počátku něco bylo,
pak se to však pokazilo.
PS Pad Valid HTML 4.01 Transitional Valid CSS 3