Osobní stránky - Lubomír Prause

Veršovánky

Facebook Twitter Google+

Verše, básničky a říkačky z roku 2018

poslední aktualizace: 23.3.2018
Výběr veršů
pro zobrazení:
z roku 2018
Všechno, co vidíte na téhle stránce, je opravdu moje vlastní tvorba. Dávno a dávno je tomu, co se mi občas přihodilo, že mě napadly nějaké ty veršíky. Nikdy jsem tomu ale nevěnoval pozornost. Až když jsem začal často sedět u svého počítače, zkusil jsem, když mne něco napadlo, si to zaznamenat. Záhy jsem zjistil, že se mi pak celkem rychle pod rukama zrodí další text. A že to jde skoro samo. Tím vznikla i tahle stránka.
Nehledejte v tom ale probůh žádné umění. Rozhodně nejsem žádný básník a nikdy ani nebudu. Vězte, že se jedná jen a jen o výplody mého pravděpodobně velice chorého mozku. Taky po mně nechtějte, abych vám sdělil, co mi bylo inspirací. Sám nevím, kam na to chodím. Inu, ujeté myšlenky bláznivého ajťáka! Nedoprovázím své verše proto ani žádným komentářem. Co tím chtěl básník říci, musíte rozebrat sami. Když na to přijdete, napište mi. Já sám to většinou netuším!

Varování:

Ještě vás musím varovat. Raději mé veršovánky nečtěte. Za zdravotní ani jiné následky, které na vás zanechá čtení mých veršů, nenesu a nemohu nést žádnou odpovědnost! Moje verše čtěte tedy jen na vlastní nebezpečí...

Poznámka:

Nabídka vlevo vám umožňuje nezobrazovat (a nebo taky zobrazovat) pokaždé všechny moje výtvory, alébrž si můžete přečíst jenom poslední veršíky, vybrat pouze rok, který vás zajímá, a tak nějak podobně. Moje veršíky totiž, pokud si je necháte zobrazit najednou opravdu všechny, tvoří už dosti dlouhatánskou stránku.

Seznam básniček z roku 2018:

(jsou 4)

Chtěl bych ještě jednu ženu

(březen 2018)

Chtěl bych ještě jednu ženu,
však takovou už neseženu.
Proto nežli skončím v truhle,
ponechám si jenom tuhle.
Než mi oči přijde stlačit,
tak mně bude muset stačit.

Stařecká

(březen 2018)

Už se mi lásko ztrácí z hlavy vlas,
jen těžko někdy vyraší mi zas.
Už mi špatně moje nohy slouží,
pokřivená záda děsně bolí.
Zvláštně se mý tělo bytem plouží,
jistě začnu chodit brzo s holí.
Venku neobejdu už ani louži,
pokud mi někdo jiný neposlouží.

Stáří je věru strašně divná věc,
vidíš to jasně, prostě spadla klec.
Jako želva kolem tebe kroužím,
neběhám už jako žádný srnec,
brzy se sám vůbec neobsloužím,
neunesu ani prázdný hrnec.
Avšak milovat tě, to stále toužím,
strašlivě se tím, lásko moje, soužím.

Shakespearovská inspirace

(březen 2018)

V divadle hledím na Othela,
jak škrtí svoji Desdemonu,
a napadá mě paralela.
Tak počkej, až dojdu domů...

Politicky opilecká

(březen 2018)

Evropu kdo těžko kouše,
nechť pohledí na Milouše.
V Číně, v Rusku jsou mu drazí,
co na tom, že tam jsou vrazi,
zloději a podvodníci?
Neboj se to nahlas říci!

Milouš, ta hradní zombie,
moc rád se s nimi napije.
V Čechách teče becherovka,
v Číně saké, v Rusku vodka.
Že by zvedli Britům zisky,
nesnášejí skotskou whisky.

Opilí jsou i svou mocí.
Jak králové jednoocí
mezi spoustou slepých ptáků
dávají si do zobáku.
Co se děje? Svět se diví...
Kdypak všichni vystřízliví?
PS Pad Valid HTML 4.01 Transitional Valid CSS 3