Osobní stránky - Lubomír Prause

Veršovánky

Facebook Twitter Google+

Verše, básničky a říkačky z roku 2009

poslední aktualizace: 4.7.2013
Výběr veršů
pro zobrazení:
z roku 2009
Všechno, co vidíte na téhle stránce, je opravdu moje vlastní tvorba. Dávno a dávno je tomu, co se mi občas přihodilo, že mě napadly nějaké ty veršíky. Nikdy jsem tomu ale nevěnoval pozornost. Až když jsem začal často sedět u svého počítače, zkusil jsem, když mne něco napadlo, si to zaznamenat. Záhy jsem zjistil, že se mi pak celkem rychle pod rukama zrodí další text. A že to jde skoro samo. Tím vznikla i tahle stránka.
Nehledejte v tom ale probůh žádné umění. Rozhodně nejsem žádný básník a nikdy ani nebudu. Vězte, že se jedná jen a jen o výplody mého pravděpodobně velice chorého mozku. Taky po mně nechtějte, abych vám sdělil, co mi bylo inspirací. Sám nevím, kam na to chodím. Inu, ujeté myšlenky bláznivého ajťáka! Nedoprovázím své verše proto ani žádným komentářem. Co tím chtěl básník říci, musíte rozebrat sami. Když na to přijdete, napište mi. Já sám to většinou netuším!

Varování:

Ještě vás musím varovat. Raději mé veršovánky nečtěte. Za zdravotní ani jiné následky, které na vás zanechá čtení mých veršů, nenesu a nemohu nést žádnou odpovědnost! Moje verše čtěte tedy jen na vlastní nebezpečí...

Poznámka:

Nabídka vlevo vám umožňuje nezobrazovat (a nebo taky zobrazovat) pokaždé všechny moje výtvory, alébrž si můžete přečíst jenom poslední veršíky, vybrat pouze rok, který vás zajímá, a tak nějak podobně. Moje veršíky totiž, pokud si je necháte zobrazit najednou opravdu všechny, tvoří už dosti dlouhatánskou stránku.

Seznam básniček z roku 2009:

(je jich 5)

Hroch

(listopad 2009)

Už když jsem býval malý hoch
sotva odrostlý ze školky,
ze zvířat učaroval mi hroch,
na něj jsem plýtval pastelky.
Ubyla rychle s hnědou i šedá,
od těch dob hroch spát mi nedá.

Hroch velký a tlustý zdá se mi,
což nikterak není mi cizí.
Nohama mocně dupe po zemi,
a vzápětí ve vodě zas zmizí.
Obrovskou hubu otvírá na nebe,
sluníčko by chtěl spolknout.
Svá bystrá očka upírá na tebe,
když v bahně se nemusí pohnout.

Už když jsem býval malý hoch,
co rád s tátou do zoo chodí,
vždycky se mi tam líbil hroch.
A je-li pravda, když se mu hodí,
že zlý a nebezpečný je trochu,
pak já se dost podobám hrochu.

Čtyři

(listopad 2009)

Čtyři, čtyři,
tolik jich na tebe míří.
Tolik jich na tebe vejrá,
děravej budeš jak sejra...

Hororová

(říjen 2009)

Přišli ke mě dva vrazi,
že prý nůž do mě vrazí.
Ještě teď mi z toho mrazí,
oni byli oba nazí!

Babičce k narozeninám

(říjen 2009)

Léta pádí cvalem šimla.
Je tu další výročí,
aniž by si toho všimla.
Na oslavu zve si hosty,
panáka jim poručí.
My jí dáme přání prostý
a milý úsměv na líčku.
Máme rádi babičku!

Moje holka

(říjen 2009)

Moji holku nemám rád.
Šíří vůkol sebe smrad.
Dnes mě zase přivítá
nečesaná, nemytá.

Mezi prsty loňskou hlínu,
za nehty má černou špínu,
zelený jí z uší teče hnis,
z nosu vláčně odkapává sliz.

Nezná hřeben, nezná vodu,
mýdlo spláchne do záchodu,
o parfémech nemá tuchu.
Libuje si jen v tom puchu.

Smrdí stále víc a více.
Měl bych si vzít rukavice,
když s ní sedám ke stolu.
Začínám cítit mrtvolu.

Když se večer v loži svleče,
hniloba z ní jenom teče,
a div mě tuhle nezabila,
když mě v noci políbila.

Sexu s ní se věru bojím,
že v tom smradu neobstojím,
že kdybych si s ní užil všecko,
páchlo by pak i to děcko.

Člověk na to myslet musí,
tolik, tolik se mi hnusí!
Co s takovou megerou?
Tož ji vezmu sekerou...
PS Pad Valid HTML 4.01 Transitional Valid CSS 3