Osobní stránky - Lubomír Prause

Zápisky z cest - Mexiko a Guatemala 2009

Facebook Twitter Google+

Gringova cesta zemí Mayů

© 2011, poslední aktualizace: 27.6.2013

<<  Cenoty aneb studny, nádrže a obětiště  >>

V průběhu procházky areálem Chichén Itzá, jak jsem se v minulé kapitole byl zmínil, jsme prošli též na severní stranu areálu k Posvátné cenotě, jedné ze dvou, které se v Chichén Itzá nacházejí. Píšu sice prošli, ale spíš jsme se museli prodírat mezi nesčetnými stánkaři
obrázek Chtěla bys hezké šatečky nebo půjdeme raději k cenotě?
a prodejci suvenýrů. Tu druhou cenotu jsme na vlastní oči neviděli, přestože jsme byli blízko ní. Byla zarostlá hustým křovím a příliš blízko k ní nebylo radno chodit kvůli nebezpečnému terénu okolo. Důrazně nás před tím varovalo několik provazů, dřevěných zábran, a ještě také primitivní zábradlí z několika větví. Taky jsem vlastně v minulé kapitole víceméně slíbil, že tahle další bude o cenotách. Vidíte, slib tedy plním.
Cenoty jsou pověstné mayské studně. Už jsme o nich slyšeli mnohé. Třeba to, že všude je Mayové využívali jako zásobárnu vody, nebo že zrovna v Uxmalu ani v jeho v okolí žádné nejsou, a proto si tamní Mayové museli sami umělé cisterny vyhloubit, aby tam vůbec nějakou vodu měli. Na Yucatánu a i jinde na území Mayů, je jinak cenot mnoho. Jejich původ není úplně jasný. Kromě obvyklých krasových jevů souvisejících s rozpouštěním vápence nebo propadem stropů jeskynních systémů s tím má pravděpodobně co dělat i dávný pád obrovského meteoritu, který dopadl nedaleko Yucatánu. Toho, o kterém se předpokládá, že má rovněž na svědomí vyhynutí dinosaurů. Tyhle souvislosti mi moc jasné nejsou, ale předpokladů a teorií vedoucích k tomuto závěru se dá najít mnoho. Každopádně cenoty jsou přírodní krasové útvary, propasti ve vápencovém krasu, do kterých se přirozeně jímá dešťová voda. Pro mayský lid měly v suché okolní selvě opravdu životodárný význam, a oni je proto pochopitelně měli za posvátné. Mayové jim proto přinášeli dary a vhazovali do svých studní oběti. Házeli do nich všechno možné. Většinou to byly nějaké cenné a obřadní předměty, zlaté ozdoby, měděné šperky, kopí, sošky, předměty z pryskyřice, míče na pelotu, ale i textilie či košíky, vázy nebo hrnce. Zkrátka cokoli, o čem si mysleli, že by bohům mohlo udělat dobře. A samozřejmě shazovali dolů i oběti zvířecí nebo nejlépe lidské. Počínaje lidskými hlavami, přes zaživa z lidských těl vyrvaná srdce, a celými člověky, nejlépe dětmi, konče. Ty usmíří deštivého boha Chaca asi úplně nejlépe a dají mu větší moc a sílu.
Posvátnou cenotu, nazývanou též Studnou obětí, přírodní krasovou vodní nádrž v Chichén Itzá, můžeme obejít zhruba z jedné poloviny jejího obvodu. U cenoty vidíme i zříceniny jakési stavby, snad prý to bývalo něco jako sauna. Na druhé polovině obvodu cenoty je terén zcela nepřístupný. Stojíme-li někde na okraji, musíme si dávat moc dobrý pozor,
obrázek Další oběť Posvátné cenoty v Chichén Itzá?
abychom ze sebe neudělali mayskou oběť a neskončili v temné vodě asi pětadvacet metrů pod námi. Jáma cenoty vypadá opravdu hluboká. Je zhruba kruhového půdorysu a její průměr může být kolem šedesáti metrů.
Tahle studna byla zvláště uctívána jako domov boha dešťů Chaca. Předpokládá se, že do ní bylo shozeno mnoho lidských obětí. Nesloužila prý výjimečně jako zásobárna vody. Pravděpodobně i proto, že poblíž se nachází ještě druhá podobná cisterna. Svého času, nedlouho po objevení mayských sídlišť na Yucatánu, když došlo k jejich osvobození ze sevření okolní džungle, se spustil hon na mayské poklady. V té době také začal překotný "výlov" předmětů a pozůstatků ze dna téhle Posvátné cenoty. Zpočátku se jednalo jen o bezuzdné plenění, které se teprve mnohem později změnilo na nějaký smysluplný a odborný archeologický výzkum. Jakési bagry a mechanizované lopaty z počátků "výzkumů" Posvátné cenoty jsme mohli vidět u vrátnice do areálu Chichén Itzá, kde jsme si při našem příchodu do areálu kupovali vstupenky.
Tvrdí se, že jako lidské oběti tu byly obětovány především panny. Tuhle smyšlenku dali do oběhu španělští dobyvatelé, kteří se některých obětních obřadů a rituálů sami zúčastnili a viděli vrhat se dolů mnoho dětí obtěžkaných spoustou zlatých a cenných ozdob a šperků. Seriózní průzkum však říká, že nejčastěji byli Posvátné cenotě obětováni malí chlapci. Ale nacházejí se i pozůstatky dospělých, takže ani takové oběti z řad Mayů nebyly v dávných mayských dobách ničím neobvyklým. Děti však jednoznačně převažují. Dospělých žen bylo mezi oběťmi naopak zjištěno nejméně. Někteří Mayové zřejmě podstupovali své oběti zcela dobrovolně. Bylo totiž tehdy považováno za čest být obětován bohům. Jiní však zřejmě byli dolů nemilosrdně shazováni, leckdy po předcházejícím krvavém obřadním rituálu.

>>

© Lubomír Prause, 2011
LP logo ASMAT.cz TEPNET.cz
PS Pad Valid HTML 4.01 Transitional Valid CSS 3