Osobní stránky - Lubomír Prause

Zápisky z cest - Mexiko a Guatemala 2009

Facebook Twitter Google+

Gringova cesta zemí Mayů

© 2011, poslední aktualizace: 27.6.2013

<<  U kouzelné pyramidy uxmalského kouzelníka  >>

Do archeologické lokality Uxmalu, dalšího mayského města puuckého architektonického stylu, přijíždíme od restaurace Cana-Nah jen za pár minut. Ani jsem si tak po dobrém obědě nestačil zdřímnout, a jsme tu. Název Uxmal pochází z mayštiny a znamená "třikrát". Asi proto, že byl několikrát přestavovaný. My už víme, že pyramidy a chrámy se často dostavovaly a přestavovaly, leckdy přibyla k pyramidě zcela nová vrstva nebo další patro. Nejspíš to mělo svůj náboženský význam. Mayové se tím podle všeho odměňovali svým bohům na konci svých dvaapadesátiletých cyklů za to, že jsou stále naživu, že nenastal konec světa, a tak podobně.
obrázek Oválnou Kouzelníkovu pyramidu obcházíme kolem dokola
obrázek Otevřená kníratá huba boha Chaca na Kouzelníkově pyramidě
Mayský Uxmal je nádherný a rozlehlý areál s krásnými a dobře zachovanými či restaurovanými stavbami. Z nich nad jiné vyniká impozantní asi čtyřicet metrů vysoká Kouzelníkova pyramida Nachází se jen několik kroků za vstupní branou. Obcházíme Kouzelníkovu pyramidu kolem dokola, odzadu dopředu, až ke schodišti vedoucímu nahoru, na které se dnes už bohužel nesmí. Čím ale Kouzelníkova pyramida každého překvapí, jsou její kulaté zaoblené rohy. Jinými slovy má oválnou základnu. Taková pyramida je prý v celém mayském světě jediná svého druhu. I když s tím, že je jediná, to nesouvisí, je Kouzelníkova pyramida opravdu jedinečná a překrásná. Původně měla pyramida kolem dokola temně červenou omítku. O tu ale už postupem věků dávno přišla, takže nyní už vidíme jen samotný kamenný základ pyramidy. Kdybychom mohli vystoupat po strmém kouzelníkově schodišti, dostali bychom se ke vchodu do horní svatyně. Bohatě zdobená brána do chrámu na prvním stupni téhle třístupňové pyramidy má symbolizovat otevřená ústa. Kohopak asi myslíte? Pochopitelně boha Chaca. A ani nemusíte mít moc velkou fantazii, abyste na Chacově tváři rozeznali dokonce knír! To je rozhodně velice zvláštní, protože vousy byly u Mayů považovány za něco nesprávného, za něco nepatřičného, za něco nemyslitelného.
Zdá se, že v puuckých městech byl Chac jednoznačně ten nejdůležitější bůh ze všech. Déšť, který měl bůh Chac na starosti, měl nejspíš v těch dobách doslova životodárnou sílu. Všudypřítomnost boha deště Chaca na veškerých uxmalských stavbách lze možná dobře vysvětlit zdejším nedostatkem vody. Na rozdíl od jiných mayských sídlišť na Yucatánu nemá Uxmal v okolí žádné cenoty, žádné přírodní studně. Zdejší Mayové si tedy museli sami hloubit umělé cisterny, ve kterých by mohli jímat a zachycovat onu velmi potřebou a vzácnou tekutinu.
Nemůžu si neodpustit vás dvěma větami seznámit s pověstí, která se ke Kouzelníkově pyramidě váže. Jakási čarodějka, tedy nikoli kouzelník, se rozhodla sedět na vejci, ze kterého se posléze vyklubal trpaslík. Aby se mohl stát králem, musela mu čarodějka dopomoci k tomu, aby za jedinou noc postavil pyramidu a vyhrál tak soutěž nad stávajícím vládcem a panovníkem. Kolik to je vět? Dobře, máte pravdu. Jsou to dvě souvětí. Tehdy byla asi Kouzelníkova pyramida znatelně menší, protože se tvrdí, že uvnitř sebe ukrývá pět svých menších předchůdkyň. Proč pět, když Uxmal znamená "třikrát", to opravdu netuším. Mayové počítat, jak víme, uměli dobře. Možná ale měli špatnou paměť. A nebo si při třetí přestavbě mysleli, že žádná další už nebude?
obrázek Palác jeptišek v Uxmalu se rozkládá okolo čtvercového náměstí
Uxmal a jeho stavby nás opravdu nadchnou. Třeba hned vedle Kouzelníkovy pyramidy Palác jeptišek, který pojmenovali Španělé podle toho, že jim malé místnosti paláce připomínaly klášterní cely. Přicházíme na veliké čtvercové náměstí, po jehož ploše se plazí nějací kamenní hadi. Cestou sem skoro zakopneme o živé plazy, o párek leguánů. Není to tu poprvé ani naposled, narazíme tu na ně ještě několikrát. Kolem čtvercového náměstí na všech čtyřech stranách stojí kamennými reliéfy a mozaikami překrásně zdobené budovy, táhnoucí se po celé šířce jednotlivých stran tohoto prostranství. K některým částem paláce vedou do vyvýšených pater širokánská schodiště, na jedné straně dokonce přes celou šířku náměstí. Tohle prostranství uprostřed kamenných paláců působí opravdu impozantně.
obrázek Do takového kruhu se mayští hráči peloty museli strefit lokty, koleny, nebo vrtěním boků
Od krásného a rozlehlého Paláce jeptišek procházíme přes veliké hřiště na pelotu, což je prastará mayská míčová hra. Tahle hra se současnou hrou, která se také jmenuje pelota a která pochází z Baskicka, nemá absolutně nic společného. Nejenom proto by se tedy pro mayskou hru měl používat správnější aztécký výraz tlachtli. Ale my pořád mluvíme o pelotě a hřišti na pelotu, a to podle Španělů, kteří asi jinou míčovou hru neznali. Já se toho názvu budu tedy držet taky. Podobné hřiště jsme viděli už v Tule a ještě uvidíme na naší cestě mnohá další, jak nás ujišťuje Ivča.
Hřiště na pelotu má tvar velkého písmene "I". Tohle hřiště tady v Uxmalu patří k těm větším. Je dlouhé přes padesát metrů. Ve střední části má hřiště po obou stranách široký svažitý stupeň ukončený prakticky svislou zdí. Na ní se nacházejí dva nevelké kamenné kruhy, které jinde, na jiných hřištích, mohly být třeba i ze dřeva. Způsob hry a pravidla téhle mayské hry dnes nikdo nezná přesně, ale přece jen se o ní něco ví. Pelotu hrály proti sobě dva týmy zdatných a silných hráčů s malým kaučukovým a zřejmě dost těžkým míčem. Jedním ze způsobů, jak docílit bodů, či branky, bylo prohození míče skrze onen malý kruh upevněný na straně hřiště. Míč přitom ovšem nikdo nesměl vzít do ruky, ani odehrát nohou. Hráči, patřičně vybavení různými chrániči, ho mohli odrážet pouze pomocí loktů, ramen, boků, možná ještě kolen. Když tu tak procházím tímhle hřištěm a vidím jeho rozměry, a ten relativně malý kroužek na zdi, není mi vůbec jasné, jak Mayové dokázali na takovém hřišti vrtět svými boky, aby vůbec mohli těžký míč někam odehrát. Natožpak aby se strefili do maličkého otvoru tamhle daleko a vysoko na zdi! Neuvěřitelné! To museli hrát jako o život. A vlastně oni o život nejspíš hráli. Zejména za Aztéků, kteří od Mayů tuhle hru převzali, byl tým poražených po ukončení zápasu obvykle obětován bohům. Hra tak obvykle končila krvavým divadlem ještě na samotném hřišti. Historici se ale dodnes přou, jestli naopak za odměnu nebylo obětováno vítězné družstvo, což jim mělo být prokazováno jakožto pocta vítězům. Kdo ví. Možná se to v různých dobách měnilo, a také mohla hra mít různé varianty.
obrázek Na uxmalskou velkou pyramidou můžeme nahoru, výhled je z jejího vrcholu nádherný
Za hřištěm vystoupáme na velkou pyramidu. Samozřejmě po dost strmém schodišti, kde je rozhodně dobře se přidržovat rukama. Každý ze schodů je hodně úzký, a snad užší, než vyšší.
obrázek Půvabná Kouzelníkova pyramida na pozadí modré oblohy a zelené selvy
Nahoru na tuhle pyramidu se může, sem je to dovoleno. Na jejím vrcholu není žádný velký chrám, i když nějaké Chacovy masky tu nechybí. Nahoře na velké uxmalské pyramidě je nevelká plochá terasa, odkud je nádherný rozhled na celý mayský Uxmal pod námi. A taky ještě o moc dál. Dál do oné rozlehlé yucatánské roviny. Nad její temně zelenou a do široka a daleka se rozprostírající selvou, nad tím obrovským křovinatým pralesem, ční jako hrdý monument navzdory nepřízni Času i Osudu půvabná Kouzelníkova pyramida. Je to opravdu výjimečný a naprosto neskutečný zážitek, jak se kouzelná pyramida vypíná a rozsvěcuje v odpoledním slunci na pozadí střetu modré a zelené barvy yucatánské oblohy a džungle. Civím tu před sebe hodně dlouho, a nějak se nemůžu té nádhery nabažit. Ani mi tady nevadí, že jako největší a nejznámější z puuckých lokalit je Uxmal také ze všech nejnavštěvovanější. Ta neskonalá krása a nádhera, kterou před sebou z velké pyramidy vidím, mi dává snad nějakou čarodějnou moc všechny ty další turisty kolem sebe, kteří sem přijeli ze všech koutů světa, nevnímat a nevidět.
obrázek Při pohledu z velké uxmalské pyramidy máme před sebou hřiště na pelotu, za ním Palác jeptišek, a vpravo Kouzelníkovu pyramidu
Rozhled z téhle velké uxmalské pyramidy je vskutku vynikající. Vlevo vidíme Holubník, což je zřícenina paláce pojmenovaného podle neobyčejně zdobeného střešního hřebenu. Před námi dole je hřiště na pelotu. Je teď skvěle vidět jeho typický tvar. Za ním pak vidíme Palác jeptišek i s čtvercovým nádvořím, nezaměnitelná oblá Kouzelníkova pyramida je mírně napravo od něho. Další palác, tentokrát Palác guvernéra, vidíme od nás hodně vpravo. Má velmi krásné a výrazně zdobené průčelí. Za Palácem guvernéra, či spíše trochu pod ním, vidíme ještě menší Želví dům. Okolo všech těchhle staveb ještě budeme v Uxmalu procházet a všechny si je prohlédneme pěkně zblízka. A jak se tak seshora rozhlížím a nikoho nevnímám, všichni naši už jsou zase dávno dole pod pyramidou. Jen Líba na mě hartusí, ať sebou koukám hodit, že Ivča i všichni ostatní už jsou pryč.
A úplně nakonec nás ještě Ivča zatáhne trochu stranou do okrajové části uxmalského areálu. Byla to odbočka speciálně pro dámy. Pod nevelkým přístřeškem tu bylo něco jako výstava mayských pískovcových sošek pánských údů. Všechny přítomné dámy si tu zavzdychaly, jaké že jsou všechny veliké a tvrdé jako kámen. Procházíme ještě nějakými křovinami a posléze se kolem menší Pyramidy Staré ženy dostáváme zpátky z druhé strany ke Kouzelníkově pyramidě. Ale to už celí nadšení z nevšedního zážitku kouzelníkův čarokrásný Uxmal opouštíme. A možná je spíš kouzelný, než kouzelníkův, protože nám doslova učaroval. Kouzelníkova pyramida a nádherný výhled shora z velké pyramidy, to je něco, co si poté promítám před očima ještě dlouho. Na něco takového může člověk jen těžko úplně zapomenout.

>>

© Lubomír Prause, 2011
LP logo ASMAT.cz TEPNET.cz
PS Pad Valid HTML 4.01 Transitional Valid CSS 3