Osobní stránky - Lubomír Prause

Zápisky z cest - Mexiko a Guatemala 2009

Facebook Twitter Google+

Gringova cesta zemí Mayů

© 2011, poslední aktualizace: 27.6.2013

<<  Mozaiková tečka v mixtécké Mitle  >>

K poslední archeologické lokalitě předkolumbovských civilizací na naší cestě za Mayi jedeme od Oaxacy trochu dál. Projíždíme úrodným údolím Tlacolula, jehož název pochází z jazyka nahuatl a znamená přibližně něco jako "Husté křoví". Naším cílem je Mitla, známé a hojně turisty navštěvované místo, které patří k zapotécké a především mixtécké civilizaci. Slovo Mitla pochází rovněž z jazyka nahuatl, a znamená "místo smrti", případně "místo mrtvých", jinak řečeno "podsvětí". I když zdejší nálezy dokládají první osídlení už začátkem našeho letopočtu, svůj význam nabývá Mitla teprve až s příchodem Zapotéků v době, kdy opustili Monte Albán. Mitla se tak stává novým zapotéckým střediskem a kulturně náboženským centrem. Naproti na hoře umístěnému Monte Albánu, který mohl být považován za bránu do nebes, Mitlu Zapotékové pokládali za bránu do podsvětí. Největšího rozmachu a věhlasu dosahuje Mitla mezi lety 950 a 1500 našeho letopočtu. To už jsou tu ovšem doma Mixtékové. I ti, podobně jako před nimi Zapotékové, pohřbívali v Mitle své vladaře a hodnostáře, a jako pohřebiště později začali využívat i Zapotéky opuštěný Monte Albán.
Mixtékové podle všeho přišli do těchto míst jako vcelku pokojní zemědělci, a zřejmě postupně přejímali zapotéckou kulturu. Pokračovali ve výstavbě chrámů i pyramid, a nakonec nad upadající zapotéckou civilizací získali navrch. Nejvýraznější vzestup národa Mixtéků se pak přiřazuje do doby, kdy se Mixtékové setkali s militantní toltéckou kulturou a ze severu přicházejícími bojovnými Toltéky. Přestože se Mixtékové proslavili i jako stavitelé, nezanechali po sobě žádné výrazné architektonické skvosty. Vynikali totiž spíše v řemeslech. Mixtékové jako národ si vytvořili své vlastní obrázkové písmo, a zachovali tím po sobě sdostatek písemných památek. Dešifrováním mixtéckého písma získali současní badatelé spoustu informací o životě národa Mixtéků a jeho vývoji za téměř tisíc let od roku 692, odkdy se datuje první mixtécká královská dynastie. Písmo, které se zcela odlišuje od písma sousedních Zapotéků, později od Mixtéků převzali Aztékové, kteří se od nich také naučili skvěle rozvinutým řemeslům.
obrázek Kostel San Pablo v Mitle byl vystavěn na zbořených mixtéckých chrámech a palácích
Archelogický areál Mitla se nachází prakticky uprostřed města, které se celé jmenuje San Pablo Villa de Mitla. Od parkoviště procházíme k areálu kolem kostela San Pablo mezi nezbytnými stánky trhovců se suvenýry. Ty jediné ale svědčí o turistické oblíbenosti Mitly. Na parkovišti ani v samotném archeologickém areálu totiž turistů mnoho není. Je to sice zvláštní, ale pro nás jen dobře.
obrázek Plot z kaktusů je pro nás nefalšovanou exotikou
Nejvíc mě ovšem cestou kolem kostela upoutají kaktusové ploty okolo. Ne že by na kaktusech vysokých asi metr a půl až dva metry bylo něco zvláštního. Kromě toho, že pěkně rostou v řádku jeden vedle druhého, to jsou docela obyčejné kaktusy. Jsou rozmístěné mezi betonové sloupky a v rovině mezi nimi kaktusy přidržují dlouhé tenké tyčky připomínajícími snad bambus. Čili taky celkem běžný způsob oplocení. Ale přece jen takovýhle plot z kaktusů člověka zaujme. Pro Středoevropana jako já je to nefalšovaná exotika.
Paláce a zbytky pyramid v Mitle jsou nízké přízemní stavby. Většina zachovalých památek stavebně zapadá do doby 200 až 300 let před příchodem Španělů.
obrázek Množství různých vzorů kamenných mixtéckých mozaiek se snad ani nedá spočítat
Přestože tu narazíme spíše jen na ruiny, je Mitla působivé místo. Žádná složitá výzdoba, žádná reliéfní písma nebo malby, zato na téměř každé zdi paláců a budov najdeme ozdobnou kamennou mozaiku. Ornamenty a mozaiky mají každá docela jiný vzor a jsou členěny do kamenných rámů. Některé budovy mají mozaikou zdobené fasády na všech stranách. Mozaiky nepředstavují žádnou zvláštní složitost. Jsou to jen nezdobené a do stejna opracované kameny, pravděpodobně pískovce, složené do rozmanitých geometrických tvarů a vzorů. Na některých mozaikách mohou ale být takových kamenů tisíce. Mozaiek a vzorů tu jsou pak desítky, některé stěny paláců mají i tři nad sebou. Ale ať se dívám, jak se dívám, dva stejné vzory tu nenácházím.
Jeden ze snad nejznámějších a asi i nejúchvatnějších pohledů v Mitle se nabízí na centrálním nádvoří ze zbytkem jakéhosi oltáře. Před sebou vidím největší dominantu mixtécké Mitly: Palác s širokým třídílným průčelím, jehož střední část je tvořena schodištěm a vstupním trojitým průchodem. Hořejšek průčelí zdobí tři vrstvy mixtéckých mozaiek. Nějak je to tu skoro všechno do trojita. Ihned mi to připomene mou oblíbenou sci-fi knížku Arthura C. Clarka "Setkání s Rámou", neboť Rámané také dělají všechno trojmo. Ale tady to stavěli Mixtékové. Že by se Clark u Mixtéků inspiroval? Postranní zdi hlavního paláce jsou dole zabarveny červenou omítkou působící vedle těch málo barevných mozaiek a okolního kamení jako velmi příjemná a něžná ozdoba. Vyniká tím spíš, že při pohledu na palác na levé straně průčelí nad zdí vyčuhují báně nedalekého kostela San Pablo, které mají kupodivu téměř přesně stejnou barvu. Je to záměrná symbióza, nebo rekonstrukci obojího jen prováděli ti samí památkáři, kteří měli k dispozici jen tuhle jednu jedinou barvu?
obrázek Průčelí dominanty mixtécké Mitly s vlevo vyčnívajícími kupolemi kostela San Pablo
Hlavnímu paláci v mixtécké Mitle se říká "Palác se šesti sloupy". Oněch šest monolitických kamenných sloupů se nachází uvnitř tohoto paláce. Dříve nepochybně podpíraly mohutný strop. Pokud si potrpíte na nějaké záhady, tak tady zase jedna taková malá je:
Líba je důležitá figurantka pro porovnání velikostí, ať už se v Mitle poměřuje s kaktusem nebo monolitickým sloupem
Sloupy jsou silné a obrovské. Mají určitě na výšku víc než tři metry. Opracování takového obrovitého a těžkého kamene, doprava na místo usazení i samotné jeho vztyčení musel být v tehdejších dobách docela složitý problém. Zvlášť když víme, že Mayové, a pochopitelně ani Mixtékové, nepoužívali kola ani tažná zvířata. Jen je myslím škoda, že ve vedlejším křídle paláce jsou stropy zrekonstruované. Díky těmto stropům totiž uvnitř místností není vidět prakticky nic. Zvlášť když sem vcházíte ze sluncem ozářených téměř bílých okolních prostor. Je tam tma jako byste ani nebyli ve vladařově paláci, ale spíš někde v mixtéckém podsvětí.
V Mitle jsou taky přístupné dvě hrobky. Do jedné z nich musíme vlézt, když už jsme se nemohli podívat do žádné z hrobek na Monte Albánu. Nejprve pár schodů dolů a pak nízký průchod. Nedá se nic dělat, musím na všechny čtyři. Jako skrčenci se mi nakonec podaří do hrobky vniknout. Připadám si jako lupič. Jako vykradač hrobek. Uvnitř je tma. Kromě ní větší tma. Nejprve se musím chvíli rozkoukávat, abych vůbec něco viděl. V hrobce však není vůbec nic. Jen vedro a vlhké dusno. Překvapí mě jenom to, že mixtécká mozaika s geometrickým vzorem zdobí stěny i uvnitř hrobky.
obrázek Že by Ivča posílala Líbu do hrobky hláškou "vrať se do hrobu"?
Tentokrát mám ale pocit, že tuhletu mozaiku, právě tenhle stejný vzor, jsem už někde venku viděl. Ale můžu se mýlit, některé mozaiky si mohou být jen velmi podobné. Zkusím také uvnitř hrobky udělat jednu fotku, i když vím, že fotoaparát v takovéhle tmě jen těžko dokáže zaostřovat. Ale kupodivu to docela vyjde.
obrázek Omamnou vůni květin z kostela San Pablo v Mitle si musíte jen představit, v lahvičce ji nemám
Taky se během prohlídky Mitly zastavujeme v kostele San Pablo. Jeho vybudování Španěly mělo za následek zdevastování podstatné části původního mixtéckého města. Jednak byl postaven přímo na místě jednoho ze zbořených mixtéckých paláců, a jednak Španělům na jeho stavbu posloužil kámen z mnoha okolních starých mixtéckých budov a pyramid. I to je jeden z důvodů, proč celá mixtécká Mitla jsou dnes už ponejvíce jen ruiny a proč zeď táhnoucí se podél zadní části kostela je zdobena mixtéckou mozaikou. Při pohledu na kostel z bílého a růžového kamene tak můžu přemýšlet o tom, za kterým kamenem přebýval jaký mixtécký vladař či velmož. Vnitřek kostela San Pablo je hezký, typicky indiánsky barevný, se zlatým hlavním oltářem. Už jsme takových viděli několik. Jediné, co mě tu překvapí, je nasládlá silná a omamná vůně. Rozlévá se po kostele z mnoha květin, jimiž je interiér vyzdoben. Jsou zřejmě všechny čerstvě řezané. A možná se k tomu přidávají i nějaké voňavé svíčky, jichž uvnitř kostela San Pablo také hoří bezpočet.
Stojím v kostele, dívám se na ty květy a uvědomuji si ten paradox. Zatímco za předkolumbovské éry bývaly oltáře zbroceny krví ještě teplých a často i dosud tepajících lidských srdcí, tenhle oltář je zdobený něžnými a voňavými květinami. Přitom se nachází v kostele, jehož výstavba se odehrávala na pozadí španělské conquisty, tedy obrovského a nebývalého krvavého masakru páchaného na všech středoamerických i jihoamerických indiánských národech. Vpád Španělů do Střední i Jižní Ameriky za conquisty by byl zřejmě v dnešních dobách celkem určitě nazýván genocidou. Samozřejmě, že všechny původní národy Střední a Jižní Ameriky tím byly velmi poznamenány. A můžete si sami odpovědět na otázku, zda Španělé přinesli do těchto končin nějakou civilizaci, a nebo zda naopak poslední zbytky zdejších civilizací brutálně a barbarsky zmasakrovali a zašlapali do země. A ve jménu čeho? Ve jménu šíření křesťanství? To je směšná výmluva. Samo křesťanství přece ve svém tuším pátém přikázání říká "Nezabiješ!", takže ti rádoby svatí šiřitelé pravé víry a svatého náboženství sami a jako první porušovali své nejdůležitější a nejposvátnější zákony. Nešlo o křesťanskou víru. Vůbec ne. Jako prakticky ve všech konfliktech kdekoli na světě a v kterékoli době šlo především o moc, o peníze, a možná také o pochybnou a pomíjívou slávu, která s mocí a penězi pochopitelně souvisí. A to je pravda! Větší pravda, než že je Bůh nade mnou! Španělské zločiny spáchané na Mayích ve jménu křesťanství jsou neospravedlnitelné!
Tak. Je čas opustit kostel a myslet na návrat k autobusu. Předtím se venku ještě rozhlížím kolem po kaktusových plotech, i po početných trhovcích nabízejících nám své zboží. Nabízejí tu především pestrobarevné textilie, ať už jde o halenky, tašky, ozdoby, panenky, nebo cokoli dalšího. Najednou ještě koukám, jak za starým kaktusovým plotem stojí plot docela nový, drátěný.
obrázek Podivný pichlavý krámek z Mitly
Jedno jeho pole je snížené a nějaké trhovkyně tamtudy mávají sněhobílým plédem a mezi ostnatým drátem a pichlavými kaktusy nabízejí procházejícím turistům další své textilní výrobky. To je hodně pichlavá nabídka! Líbo, pojď raději od toho píchajícího krámku pryč! Současná Mitla, zdá se, se snaží hodně vytěžit z turismu, založeného na zbytcích staré Mitly, okolo kterých vyrostla. Ale myslím, že od jeho postavení Španěly už nikdy nemělo, a asi už nikdy nenabude, bývalého významu a slávy té staré zapotécké a mixtécké Mitly.
Tečka. Za Mitlou i za Mixtéky. A je to tečka i za Mayi a za všemi ostatními národy. Mozaiková tečka za pestrou mozaikou předkolumbovských památek a civilizací. Viděli jsme na téhle cestě několik opravdu nádherných a tajuplných míst, míst s nepředstavitelně fantastickou atmosférou, několikero věhlasných měst starých a dávných civilizací s jejich pro nás dnes těžko pochopitelným způsobem života a různorodě rozvinutou kulturou. Další teď už neuvidíme. Mitla byla poslední, alespoň protentokrát. Bohužel. Všechno jednou končí. Teď už zbývá jen zamáčknout nostalgickou slzu a nastupovat k Armandovi. Odjíždíme.

>>

© Lubomír Prause, 2011
LP logo ASMAT.cz TEPNET.cz
PS Pad Valid HTML 4.01 Transitional Valid CSS 3