Osobní stránky - Lubomír Prause

Zápisky z cest - Mexiko a Guatemala 2009

Facebook Twitter Google+

Gringova cesta zemí Mayů

© 2011, poslední aktualizace: 27.6.2013

<<  Den osmnáctý, horečnatý, 5. března  >>
<<  Rozloučení s Antiguou  >>

Ráno se probouzím v celkem překvapivě dobré pohodě. Nohy mě nebolí, křeče žádné. Nic se mnou nelomcuje, horečku taky asi už nemám. Jsem docela fit, nebo si tak alespoň sám sobě připadám. Snad to není jen relativní zdání proti té včerejší bídě. S Líbou nejprve vylezeme na střechu našeho hotelu. Je odtud pěkný rozhled na celou Antiguu, na blízkou impozantní horu vulkánu Agua,
obrázek "Čmoudík" Fuego se s námi loučí po svém
i na další strmé kužely sopek Acatenango a Fuego. Té poslední teď říkáme roztomile a důvěrně "Čmoudík". Je krásné a slunečné ráno, a tak pohled z výšky na krásnou a sluncem zalévanou Antiguu na mne působí vskutku mimořádně silným dojmem. Taková krásná rána na krásných místech miluju!
A když si posléze vyjdeme na ranní procházku po městě, krása tohohle města pod vysokými vulkány se mi nesmazatelně zapíše do paměti. V jakési bance nejprve vyměníme ještě nějaké quetzaly, a stavíme se v kavárně na kapučíno "grande". Kapučíno je opravdu obrovské, jak se na takové pořádné grande sluší a patří. Díky včerejší radě od Ivči už nebloudíme a na náměstí i zpátky teď trefíme snadno. Vždyť je to jen dvakrát doleva! Na náměstí udělám ještě několik fotografií. Nádherné a slunečné ranní světlo k nim přímo vybízí. Zajdeme se podívat i do katedrály San José, v minulosti těžce poškozené několika zemětřeseními. Z terasy radnice se zase dá skvěle vyfotit celé náměstí i s majestátní Aguou v pozadí. A taky nám na rozloučenou ještě párkrát začoudí náš "Čmoudík".
obrázek Jeden z mnoha pozůstatků zašlých koloniálních dob a bývalé slávy Antiguy
Barevné starobylé ulice Antiguy dýchající ještě i dnes slávou koloniálních časů, byť už poněkud povadlou z dlouhého nerovného boje s Matkou Přírodou, ve mně dnes zanechávají mnohem silnější dojmy, než včera odpoledne. To jsem bloudil zmožen přestálými útrapami celého dne ulicemi Antiguy jako tělo bez duše. Tohle muselo být kdysi opravdu výstavní, bohaté a pyšné město. A teď je opět plné lidí. Nahlédneme do pár krámků, které už mají otevřeno. A před návratem do hotelu ještě okrajem míjíme zdejší tržnici. Ale to už máme do hotelu jen pár kroků. Přicházíme právě včas. Bude deset hodin, a to je čas stanovený jako hodina odjezdu.
Krajina kolem Antiguy, kterou jsme právě opustili, oplývá sopečnou půdou bohatou na živiny. Pastviny obvyklé v oblasti Peténu, kde jsme do Guatemaly přijížděli, jsou ty tam. Tady se pastvinářství příliš nenosí. Hospodařící Guatemalci se tu téměř výhradně věnují pěstitelství. Na políčkách jich při pilné práci, která jim zajištuje jejich skromné živobytí, vidíme mnoho. Pěstují tu všechno možné, zeleninu, brambory, obilí, i třeba jahody. Zdejší klima i úrodná sopečná půda jim to umožňuje měrou vrchovatou. Na sopky okolo Antiguy, které tak zdejším lidem na jedné straně pomáhají a na straně druhé dokážou i rozsévat smrt, se můžeme ohlížet ještě dlouhou dobu, jak se od Antiguy pomalu vzdalujeme. A je vidět, že "Čmoudík" Fuego si pořád ještě každou chvíli upšoukne. Zdá se, že je mu zcela lhostejno, jestli jsme mu na blízku, nebo se od něho vzdalujeme vstříc dalším našim guatemalským zážitkům.
A ještě si cestou nemůžu nevšimnout jedné věci. Opomenu-li úseky silnice v rekonstrukci, které se ovšem na rozdíl od těch našich cest opravdu opravují a někdo tu neustále pracuje, začínám mít čím dál větší dojem, že Guatemalcům můžeme jejich silnice jen a jen závidět. Kvalita našich silnic nemůže před těmi tady obstát. Zrovna teď projíždíme místem, kde se silnice zakusuje hluboko do kopců, a přestože se nacházíme v dost divokém horském terénu, začínají tu budovat další pruhy, které z téhle cesty vytvoří velkoryse širokou dálnici. Po chvíli najdeme na jiný úsek, kde už taková dálnice dobudovaná je a silnice je vskutku perfektní.

>>

© Lubomír Prause, 2011
LP logo ASMAT.cz TEPNET.cz
PS Pad Valid HTML 4.01 Transitional Valid CSS 3