Osobní stránky - Lubomír Prause

Zápisky z cest - Mexiko a Guatemala 2009

Facebook Twitter Google+

Gringova cesta zemí Mayů

© 2011, poslední aktualizace: 27.6.2013

<<  Poslední večer pohromadě znamená loučení  >>

Den ale ještě nekončí. V Palenque vyběhnu z hotelu na rychlý nákup. Vezmu nějaké jogurty, a chybí nám taky Coca-cola k rumu. Zatímco Líba si prozřetelně schovává jogurty na ráno, já jsem po té dnešní koupeli natolik vyhladovělý, že všechno sprásknu ještě před večeří. Na tu půjdeme někam do hospody. Bude to pro nás zároveň rozlučka s Mexikem, s Armandem, s Táňou, i těmi třemi, co mají kratší program jen po Mexiku a do Guatemaly s námi už zítra nepojedou. Ani se mi na večeři moc nechce. Hlavně jíst vůbec nemám chuť. Dal bych si spíš ještě nějaký dva jogurty, a třeba nějaký studený kafe se zmrzlinou. Jo, na to mám chuť!
obrázek Jedna z posledních společných fotografií před Armandovým autobusem, chybí na ní jen Dáša a já
Když se nakonec sejdeme v restauraci na hlavní ulici, jen pár desítek metrů od hotelu, mám ukrutánskou žízeň. Dnes ji mám vlastně už od rána. Moje tropická žízeň se mi zdá neuhasitelná. K údivu všech si namísto večeře dávám dvakrát za sebou půllitr studeného chocomilku. To je něco jako vychlazená horká čokoláda. Jinak by se tomu ale klidně mohlo říkat studené kakao. Se svou volbou jsem moc spokojený. Fakt jsem přesně na tohle měl chuť. Zaplácnout něčím žaludek a přitom hlavně pít! Líba se těší na flambování banánu, který si objednala. Ale přinesou jí ho už horký, oflambovaný. Že prý už hořel někde v kuchyni. Hrůza! Dost podivná restaurace s ještě pochybnější kuchyní! K pití si Líba dává jahodové daiquiri, které si objednává hnedle dvakrát. A protože tu na drinky mají zrovna akci dva za jeden, tak hrdinně, ale zjevně bez potíží, vyzunkne čtyři daiquiri za sebou. Moje "kakao" bohužel drinkem nebylo.
Touhle večeří se definitivně rozloučíme s Luckou, Ivetou a Petrem. Narychlo, před odchodem z téhle trochu podivné hospody na hlavní ulici, si ještě vyměníme emaily. Rozloučíme se taky s Táňou. My, co pokračujeme do Guatemaly, jsme si jí ani moc neužili. Poděkujeme rovněž Armandovi za jeho řidičské umění a služby, i za vždycky v autobuse připravené pivo i další nápoje. Je ale možné, že Armanda ještě uvidíme. Po návratu z Guatemaly nás ještě někdo poveze poslední úsek cesty po Mexiku a na letiště. Ivča i Armando by rádi, aby to byl právě Armando, ale v tuhle chvíli ještě není jisté, jestli to klapne. Rozděleni na dvě party, na "mexickou" a "guatemalskou", si vzájemně popřejeme šťastnou a příjemnou další cestu, a dobrý let domů do Evropy. Potom už se naposled rozcházíme do svých zatuchlých pokojů. Přede mnou je poslední noc v Mexiku, zítra už budu spát někde v Guatemale. Jsem na to zvědav. Podle programu cestovní kanceláře by cesta po Guatemale měla být taková dobrodružnější. Ani Ivča kromě zítřka ještě neví, jak a čím se po Guatemale budeme pohybovat, nakolik budeme využívat místních autobusů, a jestli a kam budeme cestovat společně s domorodými Indiány. Všechno se bude vyvíjet podle okolností, podle možností, guatemalský program nemusí být tak pevně daný, jak se v programu cestovní kanceláře píše. Ale to se všechno uvidí, až zítra překročíme guatemalské hranice. Teď už dobrou poslední noc, Mexiko!

>>

© Lubomír Prause, 2011
LP logo ASMAT.cz TEPNET.cz
PS Pad Valid HTML 4.01 Transitional Valid CSS 3