Osobní stránky - Lubomír Prause

Zápisky z cest - Malawi a Zambie 2012

Facebook Twitter Google+

Afrika zelená, Afrika divoká

© 2015, poslední aktualizace: 30.3.2016

<<  O vzniku tohoto cestopisu  >>

Tenhle cestopisný text vznikl na základě druhé mojí africké cesty v lednu roku 2012, kterou jsem samozřejmě podnikl i se svou ženou Líbou a tentokrát s námi jela i naše dcera Monika. Ale než se pustíme do dalšího vyprávění, věnujme jako obvykle nejdříve pár slov tomu, jak tenhle text vznikl. Pro valnou většinu následujících písmenek poskládaných do slov a vět jsou zdrojem mé poznámky v malých sešitcích či notýscích, které jsem si po celou cestu pečlivě zapisoval. Ty připravené notýsky mi opět už poněkolikáté výtečně posloužily.
obrázek I poslední zambijské ráno jsem si do sešitku pečlivě zapisoval nedávno minulé události
Když jsem je později doma zpracovával a svoje stručné poznámky rozváděl do souvislejšího textu, doplnil jsem je na pár místech ještě o několik faktografických informací, historických dat a souvislostí, které jsem nalezl většinou na Internetu. To proto, že moje sklerotická paměť si nedokáže všechno zapamatovat, a ani moje roztřesené prsty neumí zaznamenat a zapsat vše, co by bývalo bylo třeba. Omluvte prosím i několik případných nepřesností v uvedených informacích. Je to dáno různými použitými zdroji, v nichž se informace často liší, stejně jako se mohou lišit zkušenosti a zážitky jiných cestovatelů, ačkoli jsou z úplně stejného místa. Oni jsou na tom samém místě prostě o maličko jindy, cestují jinak a stejných či podobných věcí si mohou všímat tu více, tu méně. Je to stejné jako s řekou. Přestože teče stále stejným místem, říční koryto se v čase mění a voda v řece je také pokaždé jiná. Proto se přece říká, že nevstoupíš dvakrát do téže řeky.
A ještě jednu maličkou poznámku. Tenhle text začal z nepatrné části vznikat už před cestou samotnou, protože jsem nějak později nechtěl vzpomínat na to, co všechno se odehrávalo předtím, před cestou. Některé odstavce z úvodních kapitol jsem měl proto napsané ještě dřív, než jsme vůbec někam odjeli. Ty jsem pochopitelně nepsal ještě do žádných sešitků, ale přímo do svého počítače. Dokonce jsem ještě neměl ani poznámkové notýsky koupené. Když jsem si poznamenával první řádky, do odletu zbýval totiž ještě víc než měsíc a tak na přípravu zbývalo času dost a dost.
Práce na tomhle cestopisu, podobně jako na všech mých předchozích, bylo po návratu z Afriky hodně. Ono to vlastně ani nebylo hned po návratu, ale jak z následujících odstavců vyplyne, o mnoho později. Luštění mých ručně psaných zápisků bylo o to složitější. Ale nebylo by to příliš jednoduché ani tehdy, kdybych se zápiskům věnoval opravdu hned. Mám totiž pocit, že s přibývajícími léty umím psát čím dál tím méně. Nakonec jsem ale přece jenom všechno rozluštil. Nebo alespoň skoro všechno. Na svoje webové stránky jsem následující text uveřejňoval postupně se zřejmou snahou to nakonec všechno napsat, přepsat, dotvořit a taky opatřit nějakými fotografiemi. Výsledek mého nemalého snažení tedy teď můžete posoudit.
Trvalo mi to hodně dlouho. Déle, než jakýkoli jiný cestopis předtím. Ale bylo to dáno mnoha pro takovou práci nepříznivými okolnostmi. Třeba tím, že jsem dlouho zpracovával obrovské množství fotografií z téhle cesty, že v roce 2012 i v roce následujícím se událo u nás v rodině několik významných změn a událostí, a taky že jsem přitom začal výrazným způsobem svoje webové stránky i všechny fotogalerie upravovat. A navíc se dostalo všemu africkému významného zpoždění také proto, že v červnu, tedy asi tři měsíce po téhle Africe, jsem navštívil ještě asi na týden Arménii, kde jsem si žádný deníček a poznámky do sešitků nepsal. Protože mě ale Arménie taky velice oslovila a ačkoliv jsem o tom předem vůbec neuvažoval, chtěl jsem si o Arménii taky něco napsat. A tak, aby mi skleróza vyhlodala co možná nejméně arménských zážitků, šlo na dalších několik dlouhých měsíců všechno africké stranou. Fotky i cestopis. Musel jsem začít psát o Arménii a k tomu jsem samozřejmě potřeboval zpracovat také arménské fotografie. Cestopis "Nahlédnutí do hrdé země Araratu" si také můžete na mých webových stránkách najít a přečíst.
Další nemalé zdržení nastalo začátkem roku 2013, kdy své webové stránky začal upravovat a zcela přeprogramovávat jinými programovými prostředky. Celý tenhle nemalý úkol bylo třeba před prací na cestopisu dokončit,
obrázek Do vznikající webové FotoZOO jsem zařadil i fotografie lvů ze Zambie
neboť se týkal jak osobních stránek, tak fotogalerií. A "připletly" se do toho další dovolené v roce 2013 a v roce 2014, v obou letech dokonce dvě. Navíc jsem začal taky ještě programovat a tvořit speciální webovou fotogalerii se zvířátky nazvanou FotoZOO a s tím pochopitelně přišlo další a další zdržení. No hrůza! Tenhle africký cestopisný text má tedy veliké zpoždění, a tak už nebudu dál planě plkat...
Musím však ještě uvést, že si již tradičně můžete i k tomuhle cestopisu prohlédnout na mém webu fotografie z Malawi a Zambie v příslušné fotogalerii. A k tomu si ještě můžete stáhnout soubor všech lokalit z Malawi a Zambie, kde jsme se pohybovali. Pěkně si pak všechna ta místa můžete v internetové aplikaci Google Earth prohlédnout. A teď už konečně začněme, i když hodně opožděně s touhle Afrikou. S Afrikou zelenou a divokou. Ano. Dá se říct, že Malawi byla zemí nečekaně svěží a zelenou a že v Zambii, ale nejen tam, jsme se ocitli uprostřed opravdové a nefalšované divočiny.

>>

© Lubomír Prause, 2015
LP logo ASMAT.cz TEPNET.cz
PS Pad Valid HTML 4.01 Transitional Valid CSS 3