Osobní stránky - Lubomír Prause

Zápisky z cest - Jih Afriky 2009 / 2010

Facebook Twitter Google+

Jak mi zachutnala jižní Afrika

© 2011, poslední aktualizace: 28.6.2013

<<  8. den (22. prosince 2009)  >>
<<  Africké svítání jako za starých časů  >>

Ráno mě Líba probouzí hodně brzy, ještě před svítáním. Asi taky nemůže pořádně spát. Musím ale poctivě přiznat, že jsem jí o to večer požádal. Rád bych totiž taky viděl pravé africké svítání a třeba i udělal několik fotografií. Rychle na sebe něco hodím, vytáhnu foťák, a jdu ven pokusit se udělat nějaké obrázky. Venku vidím černou siluetu strážce s puškou, jak se opírá o zeď. Jakmile mne ale zahlédne, potichu se ztratí někam za dům.
obrázek Čerstvě probuzený žirafák Tod za úsvitu
Za plotem sedí žirafák Tod, nohy má složené pod sebou. Když mě uvidí, hned se zvedá, strká hlavu přes plot a zvědavě a zblízka si mě prohlíží. Stejně jako fenka retrívra, která za mnou celé ráno běhá, no - jako pejsek. Asi nejsou zvyklí na takového divného bílého chlápka, co tu zmateně skoro potmě pobíhá po farmě, zatímco všechno kolem ještě tiše spí. Ani vlastně moc nefotím. Spíš do sebe jen tak nasávám překrásné barvy afrického svítání a blízkost i hloubku velikých očí žirafáka Toda. Idylická představa opravdové Afriky starých časů se tu stoprocentně proměňuje v dokonalou harmonii přenádherného barevného afrického rána.
Snídani nám tentokrát připravila místní černá děvčata. Moc dobrou klobásku, vajíčka i slaninku nám přinesla na dobře předehřátých talířích. I při pomalém tempu snídaně, na což je mezi námi přeborníkem Vláďa, zůstává všechno pořád skvěle ohřáté.
obrázek I jídelna, kde budeme snídat, si uchovává svou nezaměnitelnou atmosféru koloniálních časů
Snídani konzumujeme v příjemném stylovém prostředí jídelny. Jarda přitom rekapituluje minulou noc. Ani mu tak nevadili komáři, jako spíš vedro. Kdyby to prý byl prý věděl předem, mohl si klidně vyprat. Do rána by na sobě všechno dokonale usušil.
Po snídani si ještě jednou v poklidu tuhle krásnou farmu obejdeme, abychom si vychutnali i něco z její ranní atmosféry. Todíka už za plotem nevidíme. Asi se vzdálil hledat něco dobrého pro svůj mlsný jazýček. A tak ho dnešního rána viděli jen ti, co si nelenili přivstat. Tedy jenom já. Nějak nedlouho po sedmé hodině se rozloučíme s milými a příjemnými černými dívkami, a vydáváme na další cestu, dál do nitra Zimbabwe, a pak až do jeho nejzazšího severozápadního cípu. Tam se nacházejí slavné a světoznámé Viktoriiny vodopády.

>>

© Lubomír Prause, 2011
LP logo ASMAT.cz TEPNET.cz
PS Pad Valid HTML 4.01 Transitional Valid CSS 3