Osobní stránky - Lubomír Prause

Zápisky z cest - Jih Afriky 2009 / 2010

Facebook Twitter Google+

Jak mi zachutnala jižní Afrika

© 2011, poslední aktualizace: 28.6.2013

<<  Tučňáci i žraloci ve Falešné zátoce  >>

Kapský poloostrov opouštíme po jeho východní straně, kolem Falešné zátoky. Tedy po opačné straně, než kudy jsme sem přijížděli. A tady na pobřeží ještě zastavuje v Boulders, v místě navštěvovaném a známém kvůli kolonií tučňáků, která osídlila zdejší pláž. Udává se, že ve zdejší ohrazené rezervaci žije něco přes dva tisíce těchto zvláštních nelétavých ale výborně plavajících ptáků. Jinak celá populace zdejších tučňáků čítá necelých sto tisíc jedinců, ačkoli před sto lety jich ještě bylo téměř dva miliony. Dnes se situace už zase snad pomalu zlepšuje. Možná tomu napomáhá i množství umělých hnízd postavených člověkem, které mají za cíl připravit tučňákům lepší podmínky k rozmnožování. Hnízda vypadají, jako by byla vylisována z nějakého laminátu, ale mnoho jich je opravdu obsazených. Přes pokroky v rozmnožování a postupný nárůst populace se zdejší druh tučňáka ale stále musí počítat k vážně ohroženým druhům živočišné říše.
obrázek Jediný druh afrického tučňáka, tučňák brýlový
Druh tučňáka, se kterým se tu setkáváme, je tučňák brýlový. Je to také jediný druh, který žije na pobřeží a několika ostrůvcích na jihu Afriky. Žádný jiný druh tučňáka v Africe nežije. A tučňáka brýlového zase pro změnu nenajdeme nikde jinde na světě. Za své jméno vděčí nápadnému širokému bílému pásu kolem očí, který vskutku připomíná brýle. Nad očima mají tihle tučňáci nápadné růžové žlázy, které jim pomáhají snáze se vyrovnat s vyššími letními teplotami. Nápadný je u brýlových tučňáků také černý úzký pruh přes prsa nad jinak čistě bílým břichem posetým několika tmavými puntíky, které jsou pro každého jedince jedinečné podobně jako pro člověka otisky prstů. Jinak patří tučňák brýlový spíše mezi středně velké tučňáky. Není prostě ani velký, ani maličký, je prostě velký tak akorát.
obrázek Pláž s tučňáky v Boulders je přístupná po dřevěných chodnících
V rezervaci s tučňáky v Boulders jsou postaveny dva vyvýšené dřevěné chodníčky. Jeden vede podél pláže, a můžeme si tu tahle krásná a jedinečná zvířata z říše ptáků pěkně prohlížet, pozorovat i fotografovat z bezprostřední blízkosti. Podobně jako lachtany na Cape Cross. Druhý dřevěný chodníček vede jakousi křovinatou houštinou a končí na druhém konci pláže naproti tomu prvnímu chodníku. Právě v okolních houštinách mají tučňáci hnízdění usnadněno uměle vybudovanými hnízdy, o kterých jsem se už zmiňoval. Tučňáci si vytváří páry prakticky na celý život, jejich partnerský svazek je trvalý. Vejce mívají brýloví tučňáci obvykle dvě, z nich se mláďata vyklubou přibližně po čtyřiceti dnech. Rozmnožují se celoročně, i když hlavní sezóna začíná zhruba v listopadu.
obrázek Někteří tučňáci pod svým tělem ukrývají mladé
A jak vidíme, zatímco jedni tihle zvláštní ptáci ještě sedí v hnízdě na vejcích, jiní na písku už svá vylíhnutá mláďata ukrývají pod svým tělem. Tučňáci vypadají bezstarostně a zdá se, že si z turistů, kteří si z obou chodníků tyhle legrační ptáky prohlížejí, vůbec nic nedělají. Někteří tučňáci jen tak leží a zdá se, jakoby spali. Další jen nehnutě stojí a jiní se dávají do pohybu. Na ty se dívám nejvíc. Nemotorný, šmatlavý a kolébavý krok tučňáků mě fascinuje. Vypadají moc roztomile, a koukám na ně jako u vytržení. Ale v úplném bezpečí jsme právě jen na oněch dřevěných chodníčcích nad nimi. Propagační materiál nás varuje,
obrázek Roztomile a neškodně vypadající tučňáci mají ostré a silné zobáky
že tučňáci nám svými silnými a ostrými zobáky mohou způsobit vážná poranění, pokud bychom se nimi dostali do kontaktu. Není divu, vždyť se živí malými korýši, hlavonožci nebo měkkýši, stejně jako i lovem drobnějších ryb. Právě jejich silný zobák i plavání skvěle a dokonale přizpůsobené tělo jsou toho důkazem. Ve vodě plavat ale v této chvíli tučňáky téměř nevidíme. Někteří se ale kolébají nedaleko vody šplouchající na písečnou pláž. Jsou to okouzlující stvoření a vydržím se tu na ně dívat hodně dlouho. Je to něco úplně jiného, než koukat na nějaké mrňavé umělé jezírko s pár neduživými jedinci v nějaké zoologické zahradě.
Z Boulders pokračujeme v cestě dál podél Falešné zátoky. Projíždíme Simon's Town, malé a příjemné rekreační letovisko. Následuje Fish Hoek, což je už podstatně větší město. Je tu o poznání rušněji, dokonce se dostáváme i do dopravní zácpy. Všechna města, i tady na východní straně Kapského poloostrova, jsou již dnes administrativně začleněna ke Kapskému Městu. Jsou tedy jeho čtvrtěmi, předměstími, či jakkoli to chcete nazvat. Směřujeme stále na severovýchod, objíždíme Falešnou zátoku, a nedaleko za Fish Hoekem na úbočí kopce zastavujeme. Jarda se "rozhlédne" skrze svou navigaci a uloví tu další kešku.
obrázek Železniční trať a silnice kolem pláže v Kalk Bay
Najde ji tady okamžitě a bez problémů. Vzápětí za námi zastavuje jiné auto, a jeho osádka jde taky po kešce, kterou jen před pár vteřinami Jarda zase schoval. Stojíme na svahu nějaké hory, pod námi vidíme mezi onu horu a okolní oceán vmáčklou osadu Kalk Bay. I ta bývala původně rybářskou vesnicí. Jen několik metrů od oceánského břehu s pláží vede kolem železniční trať směřující do Simon's Townu. Vedle ní se do úzkého pobřežního pásu musí vměstnat ještě silnice. Na samotné domky pak už mnoho místa nezbývá. Jsou tu všechny nahuštěny na sebe, jeden vedle druhého. Přesto Kalk Bay odtud shora vypadá moc hezky a příjemně.
Pohled na Falešnou zátoku pak udivuje do daleka viditelnými pěnícími příbojovými vlnami. Odtud z výšky to vypadá,
obrázek Krajkoví příboje ve Falešné zátoce
jako by tvořily jakousi krajku na modravé vodě Falešné zátoky. Pohled opravdu nádherný. Ale může tu být nebezpečno. Pláž před námi je třeba hlídat, aby bylo možno včas varovat koupající se turisty i domorodce před případným výskytem žraloků. Taková nebezpečná návštěva tu prý není nic neobvyklého. Za tím účelem tady nahoře na svahu hory pracuje žraločí hlídka. Ta bez ustání pozoruje oceán a celou zátoku. V případě žraločí návštěvy pak vysílačkou dává znamení na pobřeží, k plážím, a k rekreačním objektům. Teď je tu klid. Žádný žralok na obzoru není. Ale jinak je třeba se mít na pozoru, neboť Falešná zátoka je známá hojným výskytem bílých žraloků, kterým se jinak také říká lidožraví. Určitě víte proč. Bílí žraloci jsou pro člověka nejnebezpečnějším druhem ze všech žraloků, i když člověka loví v podstatě jen proto, že si plácajícího se plavce či potápěče obvykle jen spletou s nějakým ploutvonožcem. Asi mají bílí žraloci slabý zrak a nebo jsou líní si pořádně prohlédnout, co se rozhodli sežrat.
obrázek Výhled na Muizenberg
Zůstáváme nyní na silnici stoupající po svahu hory a opouštíme pobřeží Falešné zátoky směrem na sever. Zastavujeme ještě na vyhlídce na lázeňský Muizenberg, proslulý svou dlouhou pláží, která se odtud na východ táhne v délce více než dvaceti kilometrů po celé severní straně Falešné zátoky. Muizenberg odtud vypadá jako velké město s mnoha vilovými čtvrtěmi rozloženými podél široké řeky ústící do Falešné zátoky. "Na tu pláž vzadu", sděluje nám Pepa ukazujíc přitom prstem na pobřeží před námi, "tam se v sobotu před odletem pojedeme vykoupat!" a dodá nám optimismu poznámkou, že tady už by voda měla být o dost teplejší. Její teplotu tu ovlivňuje proud přicházející sem od Indického oceánu. Ale co žraloci? Nesežerou nás žraloci? Snad ne. Snad bude žraločí hlídka dávat pozor.

>>

© Lubomír Prause, 2011
LP logo ASMAT.cz TEPNET.cz
PS Pad Valid HTML 4.01 Transitional Valid CSS 3