Osobní stránky - Lubomír Prause

Zápisky z cest - Jih Afriky 2009 / 2010

Facebook Twitter Google+

Jak mi zachutnala jižní Afrika

© 2011, poslední aktualizace: 28.6.2013

<<  2. den (16. prosince 2009)  >>
<<  Přílet do Johannesburgu  >>

A tak poněkud lehce opivněn jsem se v následujícím letadle celkem dobře prospal. Ani mi přitom nepřišlo, že by téměř osmihodinový let do Johannesburgu překonávající vzdálenost okolo 6500 kilometrů trval nějak moc dlouho. Možná už jsem si na delší lety i zvykl. Pamatuju se, jak jsem při prvním letu na podobnou vzdálenost sledoval na obrazovce polohu letadla, jak se ta maličká červená silueta letadýlka nekonečně pomalu posunovala k cílovému letišti, a jak strašlivě, strašlivě pomalu se čas vlekl.
obrázek Na letišti v Johannesburgu musíme především najít Pepu
A teď mám pocit, že jsem si jen chvilku schrupnul a jsem skoro tam. Spali jsme myslím trochu všichni, i když samozřejmě spánek v letadle člověku příliš pohodlí a odpočinku neposkytne.
V Johannesburgu nás Pepa čeká v příletové hale. Vidí nás už dálky, a mává na nás všemi pažemi. Vláďa s Radkou už jsou s ním, přiletěli z Mnichova přibližně hodinu před námi. Takže se přivítáme a poplácáme se. Jsme už přece staří známí. Ale jinak žádné další zdržování. Všechno musí frčet, je to "našlapaná" Afrika, jak zněl i podtitul konečného programu cesty, který mám uložený při ruce. První, co teď musíme udělat, je vyměnit si peníze. Jihoafrické randy, jak nás Pepa informuje, můžeme používat nejen tady v Jihoafrické Republice, ale všude, kde budeme. Po celé cestě a ve všech zemích, kam se dostaneme. Jen aktivity na Viktoriiných vodopádech budeme muset platit v dolarech. Pokud kdekoliv dál v následujícím textu budu uvádět cenu čehokoli v randech, pak vězte, že jeden rand je zhruba 2,50 nebo až asi 2,70 Kč.
obrázek Tak Pepo zařaď rychlost, a jedem!
Hned po výměně peněz jdeme na obrovské letištní kryté parkoviště. Pepa už má vyřízený pronájem auta, se kterým pojedeme celou naši africkou pouť. Když vidím desetimístnou toyotu, hned připomenu Pepovi, jak nám v Thajsku upadlo z podobné toyoty kolo. Doufám, že tahle bude lepší, a že nám kolo neupadne někde třeba uprostřed pouště. Nejprve nakládáme a rovnáme do toyoty naše zavazadla. Ujme se toho Jaroslav. Jako řidič autobusu s tím má bohaté zkušenosti. Už mu tahle funkce zřejmě zůstane, jde mu to moc dobře. Na zavazadla budeme používat taky jednu volnou dvojsedačku. No, a po báglech a kufrech se do toyoty naložíme a poskládáme i my člověkové. Zapíšu si ještě číslo 40369. Teď ještě vůbec není důležité, ale bude mít svou hodnotu na konci celé naší africké cesty, tedy za necelé čtyři týdny. Pak už bez zbytečného zdržování vyrážíme vstříc našim africkým dobrodružstvím. Já si začínám psát svůj notýsek, stejně jako nám začíná
obrázek Po dálnici míříme z Johannesburgu na jih
naše cesta jihem Afriky.
Johannesburg, kam jsme přiletěli a ze kterého právě odjíždíme, je se svými více než třemi milióny obyvatel největší město Jihoafrické Republiky. Vzniklo na významných ložiscích zlata, kterému vděčí za své bohatství. Jako obchodní i průmyslové centrum celé země je Johannesburg, zejména v centrální čtvrti, v downtownu, považován z hlediska zločinnosti za nejnebezpečnější místo celé Jihoafrické Republiky. Turistům se sem vstup rozhodně nedoporučuje, a to dokonce ani ve dne. Vysoké budovy centra Johannesburgu vidíme proto jen zdálky. Po několikaproudé dálnici míříme hned ven z města. A pak směrem na jih.

>>

© Lubomír Prause, 2011
LP logo ASMAT.cz TEPNET.cz
PS Pad Valid HTML 4.01 Transitional Valid CSS 3