Osobní stránky - Lubomír Prause

Zápisky z cest - Jih Afriky 2009 / 2010

Facebook Twitter Google+

Jak mi zachutnala jižní Afrika

© 2011, poslední aktualizace: 28.6.2013

<<  15. den (29. prosince 2009)  >>
<<  Červený kraj termitišť a Himbů  >>

Ráno nás zastihne celkem v pohodě. A co je obzvlášť potěšující, i Pepu. Je oproti včerejšku jako vyměněný. Už se neškaredí a někde zase našel i svůj obvyklý humor. Ráno před odjezdem ještě zjišťuje s místním personálem, jestli se vodopády Ruacana od včerejška náhodou nepolepšily. Někam telefonují, ale výsledek je jasný.
obrázek Krajinu okolo Ruacany dnes nadobro opustíme
Vodopády jsou pořád na suchu. Netečou, nevodopádí, a schnou. Takže máme definitivně smůlu. Mohli bychom se tam ještě zastavit, než odtud nadobro odjedeme, ale viděli bychom stejně jen zase suchou skálu jako včera. Na rozdíl od nás a od Pepy má ovšem zase problémy Jarda. Zdánlivě již ustoupivší zažívací potíže se mu zase vrátily. Není na tom zrovna nejlíp.
obrázek Silnice na jih je převážně jen prašná
Z Ruacany vyrážíme na jih. Vzdalujeme se teď od angolské hranice a cesta nás vede směrem na Opuwo. Óóó! Už zase to jméno začíná na "O"! Silnice je za Ruacanou už jen prašná. Je však dost široká a taky překvapivě rovná. Ani by to člověk neřekl, ale bez problémů se po ní dá jet stovkou. A jak se občasným pohledem na tachometr před Pepou můžu přesvědčit, my jedeme často i stodvacítkou. Pepa se tím tedy rozhodně nemaže. Ale i tak. Kdo by to té prašné cesty řekl, že se po ní dá jet takhle rychle?
Krátce za Ruacanou potkáváme na silnici prvního Himbu. Projíždíme právě krajem Kaokoland, kde tohle zajímavé africké etnikum žije, a tak vlastně není divu. Tenhle Himbo je ustrojený jako nějaký válečník, i když někomu by možná mohl připadat jako pralesní Indián. My bychom během dneška měli navštívit nějakou domorodou vesnici těchhle Himbů. Pepa nás už ráno u snídaně upozorňoval, a to velice důrazně, abychom Himby nefotili bez dovolení. Mohli bychom se jinak dostat do velkých potíží. A nemáme je fotit ani za jízdy z auta, protože bychom snadno mohli skončit s kamenem v okně. A tak tohohle Himbu mineme jako by nic. Fotoaparáty necháváme schované někde v hloubi batohů a brašen. A přestože máme oči na šťopkách, všichni děláme, jako bychom toho Himbu snad ani neviděli, jako by tu vůbec ani nebyl.
Pak se najednou a nečekaně zase ocitneme na asfaltu. Kolem silnice vidíme mnoho a mnoho termitišť postavených z hlíny. Stojí kolem silnice jako nějací strážci. Už jsme je několikrát na naší cestě Afrikou viděli, ale nikde nebyla v takovém množství.
obrázek Při poměřování velikosti termitiště je teď figurantkou Radka
Některá termitiště jsou obrovská, mohou mít až 4 metry do výšky, možná i víc. Když u jednoho takového zastavíme, abychom si ho prohlédli zblízka, trvám při fotografování na tom, aby před ním někdo poskakoval a dělal figuranta. Jenom Jana mi jako figurantka nevyhovuje, protože její zářivě žluté umělohmotné obutí je možná pohodlné, ale na fotografiích vypadá strašně. Ale nějaký figurant je potřeba. Jinak by nebylo vidět, jak je ta termití kupa hlíny veliká, a mohla by to být klidně vyfocená nějaká krtina u nás na louce. I když ve srovnání s krtinci je termitiště tvarem hodně špičaté a vytažené do výšky. Připomíná mi tak trochu klobouk zeměplošského mága z Pratchettových knížek.
Termiti uvnitř termitišť bývají organizováni podobně jako společenstva včel nebo mravenců. Na rozdíl od nich však termiti existovali už za dinosaurů, takže mají organizaci vyvinutou mnohem lépe. Mají oproti mravencům či včelám také tu nespornou výhodu, že mají skoro všude dostatek potravy díky tomu, že dokážou strávit dřevo. Jaroslav taky zná z nějakého televizního dokumentu ještě skutečnost, že takovéhle termitiště je pod zemí ještě mnohem větší, a to jak do hloubky, tak do šířky. Prý může dosahovat pod zem až do hloubky patnácti metrů, a do šířky může být roztaženo ještě mnohem víc. Tady v okolí jsou podle barevnosti zdejší půdy termitiště výrazně červená. Povrch termitišť je tvrdý jako beton. Na poklep zdí dutě a já jen tiše doufám, že jsem svým zaklepáním neprobudil nějaké termití vojáky, a ti že se vzápětí nepustí do útoku na nenadálého bílého vetřelce odkudsi z daleké Evropy. Na povrch takového termitiště ústí mnoho a mnoho chodbiček. Nezdá se ale, že by se to kolem termity zrovna hemžilo. Jen výjimečně je tu vidět něco jako lezoucího mravenečka, ale bůhví, jestli je to opravdový místní pan domácí. Tohle termitiště bude nejspíš už opuštěné. Nebo na povrchu jenom opuštěné vypadá?

>>

© Lubomír Prause, 2011
LP logo ASMAT.cz TEPNET.cz
PS Pad Valid HTML 4.01 Transitional Valid CSS 3