Osobní stránky - Lubomír Prause

Zápisky z cest - Jih Afriky 2009 / 2010

Facebook Twitter Google+

Jak mi zachutnala jižní Afrika

© 2011, poslední aktualizace: 28.6.2013

<<  11. den (25. prosince 2009)  >>
<<  Jsme v Namibii  >>

Ranní snídaně v kempu Ngina Safaris je vylepšená o maso, které včera večer už nikdo nedokázal spořádat. Včerejší štědrovečerní hostina byla bohatá, a všeho toho bylo až moc. Je asi půl deváté, když příjemný kemp opouštíme. Hned za plotem kempu nám veliké čerstvé sloní lejno signalizuje,
obrázek Cedule u brány Sedudu do národního parku Chobe
že nedávno tu byla sloní návštěva. A to hnedle vedle nás, jen pár metrů od našich chatek! Slonů vidíme několik i na další cestě, projíždíme totiž ještě dlouho národním parkem Chobe. Mineme taky bránu Sedudu. Dnes u ní ovšem nezahýbáme na žádné safari. Pokračujeme rovně dál po silnici.
obrázek Stádo zeber u silnice při odjezdu z Botswany
Ještě než park Chobe o nějakých padesát kilometrů dál opustíme, potkáváme tu ještě několikero dalších zvířat. Nejpůsobivější je setkání s asi osmihlavým stádem zeber. Schovávají se ve stínu stromů. Skoro celou cestu po silnici musíme kličkovat mezi spoustou sloního trusu, kterého je tu plná silnice. To jsou ale lejna!
Vydáváme se směrem k namibijské hranici. Botswanu dnes už zase opouštíme. Jen je nám líto, že zrovna tady nám včera nefungovaly mobily, a že jsme nemohli na Štědrý večer poslat pozdrav domů svým rodinám. Jen Vláďa s Radkou měli trochu štěstí, když nakrátko jakýsi signál chytili. Jen oni tak nějaké zprávy z domů dostali a mohli také pár svých odeslat.
Na dohled od brány, kde národní park Chobe opouštíme, už je celnice hraničního přechodu Ngoma. Nejsou tu žádné fronty. Stačí jen vyplnit dotazník a všechno jde hladce. Přejedeme most přes řeku Chobe, která tu tvoří hranici, a stejně tak jde všechno bez problémů i na namibijské straně. Možná je všude relativní poklid i proto, že je dnes vánoční svátek. Vzpomínám si, jak nás Pepa strašil na lesothské hranici, že tamto byl ten nejméně problémový hraniční přechod. Zatím, kromě hraničního přechodu z Jihoafrické Republiky do Zimbabwe, je to ale jinde taky docela v pohodě.
A tak jsme v Namibii. V zemi, kde při našem africkém putování strávíme nejdelší čas. Musíme si posunout hodinky o hodinu nazpátek. Tady je čas právě o tu jednu hodinu jiný. Vrátíme si ho zpátky až zase na hranicích s Jihoafrickou Republikou. Namibie je bývalá německá kolonie, Němci však o namibijské území přišli v průběhu První světové války. Pak byla Namibie dlouhá léta spravována Jihoafrickou Unií, pozdější Jihoafrickou Republikou. Oficiální součástí této unie se však Namibie nikdy nestala. Samostatnosti z nezávislosti dosáhla Namibie naopak dost pozdě, teprve na začátku devadesátých let dvacátého století. Rozloha Namibie je asi o třetinu větší než území Botswany. Zhruba ve stejném poměru má také více obyvatel, čili něco přes dva milióny. Obě země tak patří k nejřidčeji osídleným oblastem celé Afriky. Bělošská menšina Namibie dosahuje počtu jen asi sedmi procent. Ostatní obyvatelstvo je tvořeno z malé části míšenci a jinak především domorodými kmeny, mezi kterými výrazně s téměř polovičním zastoupením převažují příslušníci Ovambského kmene. Stejně jako v okolních zemích je v posledních desetiletích zdejší domorodé obyvatelstvo decimováno zákeřnou nemocí AIDS. Ekonomicky je na tom Namibie hodně podobně jako Jihoafrická Republika. S ekonomikou Jihoafrické Republiky je totiž Namibie stále velmi důkladně propojena. Dokonce až tolik, že namibijský dolar je ve stálém poměru 1:1 s jihoafrickým randem. Kdekoliv tu můžete platit oběma měnami v jakékoli kombinaci. I drobné nazpátek dostanete obvykle v kombinaci obou měn, ať už jde o bankovky nebo o mince. Na druhou stranu, alespoň co se turistiky týče, se může Namibie zdát chudou příbuznou Jihoafrické republiky. Ale ať si je to chudá příbuzná, já se přesto o to víc na Namibii těším. V programu máme mnoho zajímavých a jistě krásných míst.

>>

© Lubomír Prause, 2011
LP logo ASMAT.cz TEPNET.cz
PS Pad Valid HTML 4.01 Transitional Valid CSS 3