Osobní stránky - Lubomír Prause

Fotoaparát Olympus Mju 790 SW

Facebook Twitter Google+

O fotoaparátu Olympus Mju 790 SW

poslední aktualizace: 5.3.2013

Seznam fotoaparátů:


K předchozí Minoltě Z2 jsem na počátku roku 2008 zakoupil ještě maličký Olympus Mju 790 SW. Počítal jsem s ním jako s foťákem zejména pro svou ženu Líbu, měl by se jí vejít i do malé kabelky, může ho nosit kamkoli. Důležité ale taky bylo, že ho lze použít ve vlnách, v bazénu, i pod vodou, například při šnorchlování. Třímetrová hloubka by měla bohatě stačit. Nejvíc mi něco takového chybělo v Egyptě. Tam jsem tu podvodní nádheru při šnorchlování na Sinaji nemohl zachytit fotoaparátem.
Olympus Mju 790 SW Olympus Mju 790 SW
Tedy vodotěsnost fotoaparátu byla jedním z naprosto zásadních a tehdy rozhodujících faktorů při jeho nákupu. Zejména v té době, před cestou do Asie, kde jsem měli mít několikadenní pobyt u moře. Kdybych netrval na vodotěsnosti, dalo by se vybírat z mnohem většího počtu přístrojů i značek. Jednu z recenzí fotoaparátu Olympus Mju 790 si můžete přečíst kliknutím na obrázek fotoaparátu.
S tímhle foťákem jsem ale spokojen nebyl. Vůbec. Po dlouhé době jsem při výběru něčeho porušil svoje osvědčené pravidlo, že co znám z televizní reklamy, to nechci. Ta masívní reklamní kampaň na vodotěsné fotoaparáty značky Olympus, které se v té době snad každé tři čtyři měsíce objevovaly na trhu jako další a nové modely, byla asi důležitá, protože tenhle přístroj nestál za nic. Jelikož fotky z něho byly opravdu dost mizerné, užíval jsem ho nakonec jen naprosto výjimečně. Ani moje žena Líba s ním nakonec moc nefotila, protože jsem při následném zpracování fotek vždycky hudral, jak jsou ty obrázky špatné, a co s tím mám práce, aby ta fotka alespoň k něčemu vypadala.
Od maličké optiky jsem sice nečekal žádný zázrak, ale až na naprosté výjimky počítané na jednotky, fotkám zásadně chyběla ostrost. Přestože jsme fotili na plných 7 megapixelů, nemělo to na výslednou ostrost a kvalitu pražádný vliv. Jen pak šly později v počítači fotky lépe zmenšit a trochu doostřit. Po pracném doostřování fotek na počítači se posléze dalo říct, že při zmenšení fotografií na velikost monitoru nebo pro prezentaci na webu či poslání emailem nebyla při sedmi megapixelech ta neostrost až tolik patrná.
obrázek pod vodou Jeden z podvodních obrázků ze šnorchlování v Mexiku
Ale pokud jste potřebovali udělat výřez, byla to hrůza. Fotky měly jakž takž přijatelnou ostrost jen tehdy, pokud se fotilo za plného slunce a maximálního světla na fotografovaném objektu. Nevím, byl-li ten přístroj úplně v pořádku, možná jsem ho mohl zkusit reklamovat. Ale tehdy jsem usoudil, že to bude spíše vlastnost, bohužel mně velmi nevyhovující. A bohužel také za dost peněz. Tohle nebyla dobrá koupě.
Tenhle Olympus měl i jiné nectnosti. Měl sice nějaký stabilizátor, ale měl ho udělaný jako extra režim s plnou automatikou. Při volbě jakéhokoli jiného režimu tím pádem stabilizace nefungovala a nastavit nešla. To jsem tedy absolutně nepochopil. Možná to souvisí s tím, že to je digitální stabilizátor. Nevím, podrobnosti jsem k tomu nestudoval. Stejně nebylo poznat, že by stabilizátor měl nějaký vliv na výsledek. Pokud jsem ze začátku měl chuť vyzkoušet některé kreativní režimy, abych Líbě doporučil nějaký způsob focení určitých situací, pokaždé jsem došel k tomu, že na úplně normální automatiku je fotka téměř vždycky lepší. Čili výsledek? Žádné scénické režimy raději nepoužívat. V souvislosti s tím tedy nakonec ani nevadilo, že pro žádný z nich stabilizace obrazu nešla nastavit. Nakonec jsem používal, a totéž jsem doporučil Líbě, pouze automatiku, ať už tu se stabilizací, nebo tu bez ní.
Jediné plus, které jsem na fotoaparátu našel, bylo právě jenom to focení pod vodou. Na cestě po Asii jsme olympusí vodotěsnost nakonec ale vůbec nevyužili, protože při pobytu u moře nebyla nikde žádná možnost šnorchlování. Ba ani jsme tam nevzali foťák do vody, protože přístup po velkých kluzkých kamenech do moře hrozil tím, že bychom cestou do vody o ty kameny mohli fotoaparát rozmlátit. Párkrát nám ale ve vodě posloužil jindy, ať už v moři nebo i v bazénu. Opravdu pod vodou jsem ho použil v podstatě jen jednou při šnorchlování v Karibiku v Mexiku. U obrázků udělaných pod vodou jejich nedostatečné zaostření kupodivu tolik nevadí. Asi proto, že lidské oko také nevidí pod vodou příliš ostře. Na některé nafocené obrázky se můžete podívat kliknutím na podvodní obrázek, kdy se dostanete do mé mexicko-guatemalské fotogalerie na další fotografie nafocené při téhle zmíněné akci. Pokud se vám bude zdát, že na těch obrázcích nevidíte nic špatného, pak vězte, že prošly výraznou počítačovou úpravou a následným velkým zmenšením doprovázeným doostřením všech fotografií.
Po návratu z Mexika jsem už fotoaparát Olympus nepoužíval vůbec. U zpracování fotek jsem, dá se říct, skoro běsnil. A usoudil jsem, že už to stačilo. Protože si Olympus často půjčovala moje dcera Monika, které nijak nevadily jeho negativní vlastnosti, nakonec jsme se mojí ženou Líbou dohodli, že jí ho dáme a že si pořídíme něco jiného. Nebyl jsem sice zrovna nadšený z toho, že Monice to takhle vyhovuje. U těch mladých mi fakt vadí jejich naprostá rezignace na alespoň trochu slušnou kvalitu. Kvalitu čehokoli. Poslouchají třeba empétrojky z kapesních pidipřehrávačů či z mobilu. Nic proti tomu. Na cestu se to třeba hodí. Ale oni to tak poslouchají všude a vždycky. Samotné empétrojky mají v mých uších na něčem jen trochu slušně hrajícím ne úplně dostatečnou kvalitu. Na těch jejich maličkých přístrojích a mobilech mi to pak zní už úplně jako z hrobu. Ale dělá to kravál, a jim to tak kupodivu stačí. Mobil používají taky jako kameru i foťák. Koukat se na to sice často pořádně nedá, ale ono jim to zase stačí. Hlavně když se na tom někdo ksichtí a nebo když nafilmujou, jak někdo upadne na ústa. Těžko se s tím smiřuju. No nic. Asi tenhle Olympus fotil přece jen o trošku líp, než Moniččin mobil, takže ona se s ním zdála být spokojená. Alespoň prozatím. Jen mně to přišlo poněkud líto.

Bůh viděl, že světlo je dobré.
I oddělil světlo od tmy.
PS Pad Valid HTML 4.01 Transitional Valid CSS 3