Osobní stránky - Lubomír Prause

Zápisky z cest - Filipíny 2011

Facebook Twitter Google+

Na ostrovní ráj nejen za nártouny

© 2012, poslední aktualizace: 16.10.2012

<<  K Hadímu ostrovu bez hadů  >>

Nalodění na "Arman V." je dnes ráno snažší. Hladina je přece jen o poznání klidnější, než jsme dosud zvyklí. Máme úplně stejnou loď, jako včera. Zato ale docela jinou posádku. Od pláže El Nida vyplouváme taky nejprve stejným směrem, jako včera. Za skalnatým výběžkem Palawanu však tentokrát nezamíříme k žádné záškodnické pláži, ale pustíme se napříč přes obrovskou vodní plochu k nespočetným špičkám malých i větších ostrůvků na obzoru.
obrázek Ke kterému ostrovu a ke které pláži zamíříme dnes?
Hladina je vcelku klidná a tak i naše plavba probíhá docela rychle a bez houpání, jaké nás provázelo během návratu včera odpoledne. Lenka tak může být v pohodě. Kolem se střídají ostrovy a ostrůvky, či jen nevelká špičatá skaliska prapodivných a pitoreskních tvarů.
obrázek Nádhera barev a barevná nádhera pod hladinou
Jak mezi nimi naše plavba pokračuje, ostrovy a skály se vzájemně překrývají, a neustále tak vůči sobě mění svoji polohu. Zanedlouho už vůbec netuším, odkud plujeme a kde je El Nido. Snad se tu naši lodníci vyznají a doufám, že s námi na moři nezabloudí.
U jednoho z ostrovů zastavujeme. Má pro mě obtížně zapamatovatelné jméno Pangulasian. Nepřistáváme. Jenom zakotvíme poblíž. Do vody mezi barevné korály půjdeme přímo z lodi. Na ostrově je vidět staveniště. Pravděpodobně se tam staví nějaký velký resort. Tamní pláž, nebo možná taky celý ostrov, někdo koupil, snad prý nějaký zkorumpovaný místní potentát, a tak se proto u ostrova přistávat nesmí. Ale protože tu jsou krásné korály, zastavujeme se alespoň na volném moři. Azurově třpytivá voda, v níž se odráží blankytné nebe, vypadá slibně a přímo vybízí k tomu, aby do ní člověk skočil.
obrázek Podaří se mi vyfotit úžasná podmořská zátiší
Beru si šnorchl a šupito presto do vody. Je tu však dost velká hloubka. A ve vodě navíc plave nějaký divný bordel. Moc toho tady vidět není. Když se zklamán začnu za malou chvíli vracet zpátky, Petra mě posílá na druhou stranu lodi. Jo! To je ono! Tady je to mnohem lepší! Není tu taková hloubka, voda je podstatně čistší, a hlavně tu jsou i překrásné korály. Jejich barevnost teď za slunečního svitu zvláště vyniká. Paráda! Jenomže si to tentokrát moc neužiju. Za chvíli zjišťuju, že už jsem poslední, kdo je ještě ve vodě. Všichni se tady dokonce ani vykoupat nešli. Proto se i já, ač nerad, už musím vrátit na palubu, aby na mě ostatní dlouho nečekali. Vyfotografovat jsem moc nestihl, ale něco se v tom sluníčku a zdejší čisté vodě přece jenom podařilo.
Plujeme jen nedaleko. K Hadímu ostrovu. Tady naše loďka tentokrát zakotví. První, co uděláme, je, že vystoupáme na nedaleký pahorek. Není vysoký, přesto se však pod pálícím sluníčkem docela zapotím. Hada naštěstí žádného nepotkám. Ale hadi tu vlastně stejně nejspíš žádní nebudou.
obrázek Písčitý had u Hadího ostrova je teď pod mořskou hladinou
Seshora, kde je vybudovaná i zastřešená vyhlídka, teď krásně vidíme, kde jsme a proč je Hadí ostrov hadí. Je to malý a celkem asi nevýznamný ostrůvek, který se Hadí jmenuje proto, že je s Palawanem spojen úzkou písečnou mělčinou. Klikatá šíje táhnoucí se mořem na druhou stranu je právě teď pod hladinou a Hadí ostrov je tak skutečným ostrovem. Pokud se však šíje za odlivu vynoří z moře, přestává být Hadí ostrov ostrovem a stává se součástí Palawanu. To, že je Hadí ostrov ostrovem jen někdy, ale podle všeho nezávisí jen na přílivu a odlivu. Má na to vliv i roční období. V podzimních měsících prý lze celou tu táhlou mělčinu přejít suchou nohou i za vrcholícího přílivu. Pravděpodobně to bude dáno sníženou přitažlivostí Slunce, které na podzim nezvedá hladinu Jihočínského moře díky své větší vzdálenosti tolik, jako v letních měsících.
Pohled z vyhlídky dolů na moře okolo Hadího ostrova je nádherný. Na všechny strany. Ať se otočím kamkoliv. Jasně azurová modř kontrastuje s temnou zelení Palawanu i dalších ostrovů. Bělostný písek na pláži a na hadím písečném pásu pak už jen dokresluje krásu místa, kde jsme zakotvili. Tak už rychle dolů a do vody!
obrázek Hadí šíje zezdola vypadá dost dlouhá
Kolem naší lodi, vedle níž teď kotví i pár dalších plavidel, projdeme na mělkou šíji a vydáme se kousek na pochod. Přestože je právě příliv, v tomhle období i dost vysoký, vody je tu tak nejváš po pás, místy ani ne. V nejmělčím místě není vody ani po kolena. Kdyby to nebylo tak daleko, v pohodě bychom došli až na druhý konec, na břeh. Několik lidí, kteří se tam vydali, vidíme už v dálce. Ale pálící sluníčko mě brzy donutí, abych nikam zbytečně nepochodoval a začal se věnovat nějaké osvěžující činnosti, jakou je třeba koupání a plavání. A tak si trochu zaplavu, vyfotím Líbu, jak si sbírá zase nějaké mušličky a škebličky a pomalu se pak spolu vracíme na loď. Jako už poněkolikáté, zase jdu na loď až poslední. Hadí ostrov, jehož oficiální a úřední jméno je Vigan, pak opouštíme.

>>

© Lubomír Prause, 2012
LP logo ASMAT.cz TEPNET.cz
PS Pad Valid HTML 4.01 Transitional Valid CSS 3