Osobní stránky - Lubomír Prause

Zápisky z cest - Filipíny 2011

Facebook Twitter Google+

Na ostrovní ráj nejen za nártouny

© 2012, poslední aktualizace: 16.10.2012

<<  Naše vlast, jídlo a chlast  >>

obrázek Majitel "Švejka" Emil v diskusi s Luďkem
Tak. Jsou skoro čtyři. Co teď? Na koupání už je pozdě, a ještě si ho trochu máme užít zítra. A tak brzy, bez zbytečného zdržování, vyrazíme na pivo do hospody u Čecha, u Švejka, či jak všelijak tomu můžu říkat. Zkrátka jdeme k Emilovi. U Emila se nás tentokrát sejde asi deset. Dnes s námi chvíli posedí i pan majitel. A tak se od něho zase něco dozvíme. Třeba to, že sem dnes přijela nějaká jiná skupina Čechů, takže nás krajanů tu teď bude, či je, víc než třicet. Narozdíl od nás si ale tihle Češi stěžují na špatné ubytování. My jsme se tu s nimi vůbec nesetkali a taky nesetkáme. Od Emila se ještě dozvíme, že jak je tenhle Emilův podnik tady poměrně nový, tak on ještě ani nemá úředně potvrzené a vyvěšené oficiální jméno.
obrázek Jak vidíte, snažíme se, aby náš krajan na Filipínách prosperoval
To jméno je dlouhé, složitější, tak pro mě je to prostě "U Švejka". Pokud si to správně pamatuju, za manželku má Emil Filipínku, a ona je tady učitelkou angličtiny. No, tak to Martin tu má sice taky filipínskou ženu, ale ženatý s ní není. Alespoň zatím. A pak si ještě povídáme trochu i o naší vzdálené vlasti, což zase hodně zajímá Emila. Ale to už tady nebudu rozvíjet...
Sedíme u piva docela dlouho, a pochopitelně si dáme i klobásky s chlebíkem. Na útratu moc nehledíme. Podnikajícího krajana v takové dálce se přece sluší podpořit! Pokud někdy pojedete na Filipíny a dostanete se na Alona Beach, určitě vyhledejte hospůdku "U Švejka". Nám tu i přes tropický pařák bylo moc príma a ani se mi nechtělo se zvedat. A jak jsem Emila poznal, i vás on jistě rád přivítá. Má tam opravdu dobré pivo a skvělé uzené klobásky. K tomu pak hodně dobrý a na Filipínách jinak prakticky nesehnatelný tmavý chléb. Pokud tam Emila opravdu navštívíte, nezapomeňte ho ode mne pozdravovat.
obrázek Račte si vybrat svoji dnešní večeři!
Večer pak zajdeme na večeři na pláž. Řídíme se přitom radou Standy a Lenky, kteří byli v jedné z tamních hospůdek povečeřet už včera. Na jejich doporučení si tedy najdeme stejnou restauraci. Není nad to, když vám někdo dobře poradí. V restauraci nabízejí především dary moře. Tedy spoustu druhů ryb, několik velikostí krevet, chobotničky, olihně a tak dále a tak dále. Mají to na ledu hned vedle grilu, a tak si všichni hladovci chodí ukázat přesně na to,
obrázek Večeře se griluje taky přímo na pláži
co k večeři chtějí. Pak teprve to začnou připravovat a grilovat. Já si nějakou chvíli celou tu zdejší mořskou nabídku pečlivě prohlížím, a neomylně pak ukážu na kus masa z vepříka: "Tohle je ta pravá ryba pro mě!". Líba si zatím vybrala dvě středně velké krevety. Vypadá to ale dost málo, ale Líba říká, že víc nechce. Nakonec se nechá přemluvit ještě na kuřecí špíz. Taky docela zajímavá ryba! Sedíme v téhle hospodě skoro všichni a jenom já jediný nemám rybu nebo něco z moře. Jsme tu pohodlně rozloženi u tří stolů, přímo na pláži na písku, kam určitě ještě odpoledne mlaskavě šplouchal příboj. A teď pro změnu mlaskáme zase my a posloucháme u toho příboj, který je teď o pár metrů dál. Čekáme přitom, až nám naše vybrané dobrůtky ugrilujou.
obrázek Tohle máme na talíři já a Líba
Grilování však chvíli trvá. Zájemců o něco dobrého na grilu tady není zrovna málo. Vypadá to, že tohle je vyhlášená restaurace. Přinesou nám to na velké míse všechno najednou. K tomu obligátní lžíce a vidlička. To jsem zvědav, jak budu ty plátky masa bez nože jíst. Ale kupodivu s tím nemám nejmenší problém. Je tak skvěle ugrilované, že jednotlivé kousky se od sebe oddělují skoro samy. Krevetky si Líba taky pochvaluje, jen to kuře na jehle jí příliš nechutná. Není na něm prý nic zvláštního. Asi je zmlsaná těmi mořskými krevetami, které tady v restauraci Roderick & Vivien umějí moc dobře. Vcelku jsme s večeří ne-li přímo nadšení, tedy alespoň velice spokojení. Vzhledem k tomu, jak se nám tu na pláži hezky sedí a jak nám moře hezky šplouchá do ouška, tak nám ani nevadí, že na nás spadne pár kapek deště. Takhle na pláži rozhodně nevečeříme často a opravdu to bylo jen pár kapek. Jen taková malá nepříliš razantní vyhrůžka.
Po večeři se nějak samovolně sejdeme v altánku našeho resortu Paragayo. Protože ráno máme určeno vstávání na hodně brzy, někdo jde na kutě dřív. Ale my šli spát včera brzo a asi proto s ostatními zůstáváme na dnešní rumové párty až přes půlnoc. To jsem zvědav ráno na to vstávání.

>>

© Lubomír Prause, 2012
LP logo ASMAT.cz TEPNET.cz
PS Pad Valid HTML 4.01 Transitional Valid CSS 3