Osobní stránky - Lubomír Prause

Zápisky z cest - Barma 2008

Facebook Twitter Google+

Země chudá i plná zlata

© 2008, poslední aktualizace: 8.10.2011

<<  Barmské peníze a jak se v Barmě nakupuje  >>

V Barmě nenajdete prakticky vůbec žádné zahraniční firmy, žádná obchodní zastupitelství, ani žádné zahraniční banky. Vládnoucí režim prý zastavil všechny finanční transfery do ciziny, a tak všechny zahraniční firmy, a tím pádem i veškeré bankovní instituce, Barmu opustily. Myslím ale, že tyhle důvody jsou jen polovinou celé pravdy. Mnoho firem bylo určitě donuceno z Barmy odejít díky svým vlastním vládám a obchodnímu embargu a sankcím, které byly na Barmu mnoha světovými zeměmi a velmocemi uvaleny. A domnívám se, že na takové sankce doplácejí zejména obyčejní Barmánci, jichž mnoho díky tomu ztratilo svou práci a především možnost obživy svých rodin. Vládnoucí juntu tyhle uvalené sankce asi moc netrápí, zvlášť když je podporována ekonomicky hodně silným a velkým sousedem - Čínou.
Pokud tedy turisté přiletí do Barmy, mají možnost výměny dolarů v jediné státní bankovní instituci, a nebo na černém trhu. Nechtělo se nám ani věřit tomu, když nám říkali, že úřední kurs dolaru v barmské bance je 1 ku 6. My jsme ovšem, tak jako prakticky všichni, využívali služeb směnárníků černého trhu, kde se kurs dolaru k místní měně pohyboval 1 ku 1000 až 1050, v závislosti na místě výměny. V Yangonu byl kurs nejvýhodnější. To bych tedy rád věděl, kdo by si tady šel měnit dolary do státní banky! Neskutečný rozdíl!
Na první výměnu dolarů jsme zašli všichni do jakéhosi temného krámku na jedné ulici v Yangonu, kde společnou výměnu i výhodný kurs domluvil Kopwint. Barmská měna se jmenuje kyat, a vyslovuje se to nějak asi jako "džet". Zjistili jsme, že za naše dolary dostaneme tisícové bankovky. Tisícovka je totiž nejvyšší barmská bankovka. A přitom to je necelý dolar! Směna nás tedy dost zdržela, neboť všichni si museli přepočítat stovky bankovek, které jsme za naše dolary dostali svázané gumičkou v úhledných balíčcích. A všichni jsme se ani najednou do toho malého krámku nevešli.
Ještě se v souvislosti s barmskou měnou musím zmínit o tom, že na některých tržnicích v turisticky významnějších oblastech jsme viděli nabízet sbírku bankovek, mezi nimiž byly i tak exotické hodnoty, jako je 90, 75 nebo dokonce 45. Kopwint nám říkal, že takové bankovky tu opravdu platí. Jejich hodnoty mají pochopitelně co do činění s již zmiňovanou astrologií, či její rodnou sestrou numerologií. Vláda zkrátka vydává takovéto bankovky, protože jejich hodnoty jsou prostě "šťastnými" čísly. My jsme se ale s takovými bankovkami pro jejich příliš nízkou hodnotu v reálném světě obchodování turistů s barmskými domorodci nesetkali.
Ta tisícovka je tedy pro nás dolar, ale řekl bych, že pro běžné obyvatele Barmy je to zřejmě bankovka značné ceny. Vždycky totiž dost těžko sháněli nazpátek, když jsme třeba někde kupovali balenou vodu za 200 či 300 kyatů. A navíc v porovnání se všemi ostatními menšími bankovkami ty tisícovky vypadaly celkem zachovale.
obrázek Tenhle balík tisícovek utratila naše skupina za večeři v restauraci
Peníze menších hodnot byly často tak příšerně zapatlané, špinavé, potrhané a poslepované, že byly skoro nečitelné a připomínaly spíše kus vetchého hadru. I Kopwintovi už někdy došla trpělivost, a některé vracené peníze jim hodil zpátky, aby nám je vyměnili za lepší a ne tak rozdrbané. S tím ovšem měli docela starosti, ale Kopwint nás nedal. Jednou dokonce nějakou drobnou a už jen těžce rozpoznatelnou bankovku, kterou se nám neustále pokoušeli udat, roztrhal a zašlapal ji do bláta.
obrázek Jak se v baganském Nyaung U kupuje cibule
Jinak barmský způsob obchodování pro mě zůstává tak trošku záhadou. Nejprve máte pocit, že naprostá většina obchodování se odehrává na tržnicích a tržištích. A samozřejmě i jen tak na ulicích. Zejména ve větších městech bývají chodníky zaplněné prodavači všeho možného, a často i nemožného. Tady všude najdete velké množství zboží, i spoustu lidí. Ale neřekl bych, že je to tak. Skoro nikdo totiž nic nekupuje, nebo jen velmi výjimečně. Přitom někde vidíte třeba množství váz, které jsou přeplněny nádhernými čerstvě nařezanými a voňavými květinami. Ty tu nekupuje vůbec nikdo. Ani jednou, na žádném z tržišť, jsem neviděl, že by někdo řezané květiny kupoval. Zíráte taky na nepřehledné hromady ovoce a zeleniny. I z těch ubývá jen velmi málo, protože kromě Líby a nás turistů to taky skoro nikdo jiný nekupuje. To samé se opakuje o kus dál s rybami, a za rohem třeba s kořením. Co s tím zbožím dělají, když ho neprodají a mají ho tolik? To je otázka, na kterou neumím odpovědět. Květiny přece rychle zvadnou, zvlášť v teple, jaké touhle dobou v Barmě vládně. A ani ovoce a zelenina nevydrží dlouho čerstvé, natožpak třeba ryby nebo maso. Prodají toho asi hodně málo. Mají na to někde lednice? To těžko.
obrázek Na trhu v Aungbanu
Přestože po tržištích se lidí pohybuje dost, prodávající oproti nakupujícím mají silnou a výraznou převahu. Lidé v Barmě zřejmě opravdu nemají peněz nazbyt. Soudím tak i podle toho, jaké problémy jim dělalo vrátit nám na tisícovku nazpátek. Asi tu mezi lidmi funguje i nějaký směnný obchod. Třeba si začnou večer vyměňovat to, co ve dne neprodají. A nebo přemístí některé své zboží do restaurací. Možná se hlavní obchodování na tržnicích odbývá až večer, když ceny klesnou, a kdy my, vzácní turisté, už dávno spíme v našich hotelových postelích, abychom byli zase čerství a odpočatí do nového dne. Kromě toho Barmánce taky podezřívám, že mezi sebou mají úplně jiné ceny, než mají pro nás, pro turisty. Nevím, nejsem schopen si srovnat v hlavě, jak to tu chodí. Kdo ví, jak to opravdu je.
Každopádně jsou pro nás turisty ceny v Barmě i tak hodně nízké. Když vám na začátku řeknou, že při nakupování máte smlouvat, máte s tím dost problém. Cena vám kolikrát přijde tak směšně nízká, že nevíte, co byste na tom ještě měli usmlouvat. Jeden příklad za všechny. Na tržišti před odjezdem z Baganu jsem se jedné dívence podíval na soubor deseti pohledů baganských chrámů, za který chtěla 1000 kaytů, čili dolar. Díval jsem se na ně jen proto, abych věděl, jestli jsou pohledy stejné, jako ty, které jsme za stejnou cenu zakoupili předešlého dne mezi baganskými chrámy a které jsme rozeslali domů. Stejné nebyly, byl to docela jiný soubor obrázků. Ale koupit jsem je nechtěl. Pro dívenku, která je prodávala, jsem se ale od té chvíle stal potencionálním zákazníkem. Jelikož jiní turisté na tržišti krom nás deseti nebyli, byla ta dívka velice vytrvalá a stále za mnou po tržišti běhala. A já jí jednu chvíli řekl, že za dolar chci ty pohledy dvoje. Nechtěl jsem ani smlouvat, chtěl jsem se jí jen zkrátka nějak zbavit. A co myslíte, jak to dopadlo? Když nakonec viděla, že už už se chystáme z tržnice odejít, rozhodla se mi opravdu prodat za jeden dolar těch pohledů dvacet! Postřehl jsem i to, že si předtím krátkým pokývnutím dohodla tenhle obchod s jednou dospělou ženou, nejspíš se svou matkou. Přiznám se, že mi ta usmlouvaná cena nepůsobila žádné potěšení, spíš mi to bylo i trochu trapné. Ale obchod je obchod. A tak přestože jsem ty pohledy vlastně vůbec nechtěl, když už jsem jí jednou řekl svou cenu, koupil jsem je. A nakonec jsem jí ještě přidal usmolenou dvoustovku, která mi zrovna tou dobou špinila peněženku. Snad jsem jí alespoň trochu potěšil, když už ten obchod nebyl úplně podle jejích představ.
Při pohledu na množství různorodého zboží v obchodech a na tržnicích je nutno vzít v potaz, že většina toho je sem dovážena či pašována z Thajska a především z Číny, s níž Barma, tedy především vládnoucí junta, udržuje čilé politické i obchodní styky.
obrázek Mladý Barmánec v tričku Adidas
Jistě všichni znáte i naše asijské tržnice, kterak jsou plné "zaručeně pravého a kvalitního" zboží, obvykle padělaného právě v Číně. A tak i v Barmě lze koupit všelijakou "značkovou" elektroniku, fotoaparáty nebo hodinky. Sice byste za to dali v přepočtu jen pár korun, ale nikdo nezaručí, že se vám na barmských silnicích tyhle přístroje nerozpadnou v batohu už po pár kilometrech. Podobně ani o "značkové" oblečení či poslední módní výkřik "značkové obuvi" tu není žádná nouze. I v malých chudých vesničkách můžete zahlédnout běhat nějaká děcka v tričku Nike nebo Adidas, jistě zaručeně "pravém".
obrázek Líba ve slušivé barmské sukni v nitru baganského chrámu Dhammayangyi
Barmská tržnice jinak uspokojí lecjaký požadavek zákazníků. Líba se třeba v Yangonu na tržnici rozhlížela po nějaké sukni. A když už si jednu vybrala, ukázala jí prodavačka, že zrovna tohle není sukně, ale látka na ni. Ale to tady není nejmenší problém, když Líba už žádnou jinou sukni nechtěla. Asi za dolar vám tu spíchnou sukni přímo na tržnici, šicí stroj je tu celkem běžný. Alespoň tedy tam, kde se prodávají látky. Není nějaký moderní, elektrický, je spíš takový, co mívala vaše babička, a nejpíš byste ho někde na půdě ještě našli. Rozkládací s dřevěným stolem, který se musí pohánět nohou. Ještě bylo potřeba s barmskou švadlenkou domluvit způsob nošení, zda to Líba chce zavazovat tkanicemi na boku či vzadu, nebo si bude omotávat celou sukni kolem svého těla. K tomu obě dámy ani nepotřebovaly jazyk, tohle si bez problémů dokázaly ukázat posunkovou řečí jedna na druhé. Za deset či patnáct minut bylo ušito a Líbina sukně pak mohla působit rozruch po celé Barmě. Všechny barmské ženské a dívčiny se totiž za Líbou otáčely
obrázek Švadlenky na trhu v Heho
s netajeným zářivým a širokým úsměvem. Líba si taky zpočátku myslela, zda se jí nesmějí, co to nosí na sobě. Pořád se otáčela, prohlížela se, a zkoumala, jestli to nenosí nějak špatně, jestli jí třeba někde něco nekouká. Ale nakonec jí došlo, že ne. Že je to jinak. Zjistila, že Barmánky vidí a poznají, že má sukni odtud, z Barmy, a že mají radost a líbí se jim, když to nosí i ona. A někde pak Líbě od místních žen Kopwint překládal i pochvalu, že si prý vybrala moc a moc hezkou sukni. Já musím přiznat, že mě se Líbina sukně líbila taky. Však jsem ji taky před koupí musel schválit.
Potěšení z chození po tržnicích mi trochu kazila Líba, která téměř všude na mě sháněla nějaké tričko, chtěla mi koupit nějakou košili, či něco dalšího. Takže jsem pořád musel někde něco zkoušet. A to není nic pro mě, pořád se do něčeho převlékat. To prostě a jednoduše nemám rád. A stejně na mě skoro nikde neměli potřebnou velikost. Barmánci jsou totiž relativně malí, hubení a s takovým panděrem, jako mám já, se tu hned tak nesetkají. Ale když vidí, že bych opravdu něco koupil, sundají snad všechna trička, která ve svém krámku mají, aby mi je mohli poměřit. I přesto, že jim říkám, že tohle s tou rudou hvězdou stejně nechci, i kdyby mi bylo, i přesto, že tričko s nápisem Puma pro mně opravdu není žádný suvenýr, a přesto, že ho lezou sundávat až kdovíodkud zpod stropu.
Ke kapitole o penězích a nakupování patří samozřejmě i otázka platebních karet. Stejně jako váš mobil, také platební karty vám jsou v Barmě naprosto k ničemu. Vzhledem k tomu, že tu nejsou žádné zahraniční banky, najdete v celé Barmě jediný bankomat. Ne, to není překlep. Skutečně najdete, ale právě jen jeden jediný. Nebyli jsme u něho, prý je v Yangonu v jakémsi luxusním hotelu. Ten hotel snad patří vládním orgánům, a pro spojení s nějakou zahraniční bankou používá satelitní přenos. Prý si ale při výběru peněz z platební karty účtuje až třicetiprocentní poplatek! Což je teda síla. Ale je to tržní princip jako z učebnice. Když prostě je bankomat jen jeden jediný, a chybí jakákoli konkurence, tak co byste čekali jiného?

>>

© Lubomír Prause, 2008
LP logo ASMAT.cz TEPNET.cz
PS Pad Valid HTML 4.01 Transitional Valid CSS 3