Osobní stránky - Lubomír Prause

Zápisky z cest - Barma 2008

Facebook Twitter Google+

Země chudá i plná zlata

© 2008, poslední aktualizace: 8.10.2011

<<  Cestování po Barmě a co jsme kde viděli  >>

Vláda Barmy neumožňuje turistům volně cestovat po celé zemi. Jsou celá rozsáhlá barmská území, kam turista nesmí a rozhodně se tu nedoporučuje, aby to někdo zkoušel, aby vládní zákaz porušil. Platí to třeba i o severních horských oblastech bouřících se proti vojenské vládě, kde žije Kopwintova rodina. Prý je možné navštívit i některé z těchto "zakázaných" území, ale je k tomu třeba zvláštního souhlasu a vládou schváleného a přiděleného zvláštního průvodce, za kterého je prý požadována nehorázná finanční částka. To asi ano. Pokud počítají cenu v podobném dolarovém kursu jako státní banka, musí to být opravdu značná suma. A to je zřejmě i záměr, který má za cíl, aby do rebelantských oblastí nikdo necestoval, a když už, tak draze a pod "dohledem". Zákaz podle vládnoucího režimu je ale prý vyhlášen proto, že povstalecké skupiny unášejí turisty a používají je k nátlaku při vyjednávání s vládou. Zní to sice docela věrohodně, podobné povstalecké skupiny asi mohou existovat skoro všude na světě, ale nemám pocit, že zrovna v Barmě je tohle pravá příčina zákazu vstupu turistů do podstatné části barmského území. Spíše jde o zastrašování lidí a o to, aby turisté neviděli, jaké věci vláda a armáda v těch oblastech provádí, jak zachází se svými odpůrci a s obyvatelstvem, které nechce přijmout jejich tvrdou diktaturu.
Jak už jsem se byl zmínil, jediná oficiální cesta do Barmy vede právě jen přes yangonské letiště. Ale vláda a její armáda nemá pod kontrolou celé území Barmy. V materiálech různých cestovních kanceláří a v internetových zdrojích můžete najít možnost navštívit Barmu ze severu Thajska. Tady se jedná o místa a horské oblasti, která nejsou pod kontrolou armády a tedy současné vlády, a kam se naopak turista nemůže dostat z Barmského vnitrozemí. A tam okolo v odlehlých horách u Thajských hranic podle všeho opravdu probíhají krvavé boje mezi partyzánským odbojem a vládní armádou, která se snaží ovládnout celé území. Alespoň se to tvrdí.
obrázek Yangonský činžák
V následujících odstavcích popíšu velice stručně průběh celé naší cesty po Barmě, kde jsme byli, odkud kam jsme jeli, a co zajímavého jsme viděli. Tak nějak mi tom v tomhle textu zatím chybí, a myslím, že je nejvyšší čas tenhle nedostatek napravit. K mnoha místům a zážitkům se ještě v následujícím textu vrátím s dalšími podrobnostmi, o několika jiných jsem se už naopak zmínil.
Naše poznávání Barmy začalo v Yangonu, kde jsme strávili dvě noci. Odpoledne po příletu a jeden celý další den jsme měli na procházku po městě, na návštěvu tržnice, a hlavně na yangonské pagody, mezi kterými zejména vynikala pagoda Shwedagon.
Další den nás čekal dlouhý a náročný patnáctihodinový přejezd z Yangonu do Baganu s ubytováním ve vesnici Nyaung U, přímo v sousedství baganské chrámové oblasti. Cestou jsme se párkrát zastavili, na oběd, na občerstvení, i jen tak podívat se na běžný život barmských vesničanů. Po celý den jsme viděli, i když leckdy jen z oken autobusu,
obrázek Sklizeň palmové šťávy pro výrobu cukru
mnoho zajímavých věcí, které pro nás znamenaly začátek poznávaní způsobu života Barmy v nížině na venkově, mimo velká města. Zastávky však nemohly být dlouhé, přejezd byl opravdu náročný a dlouhý. Odměnou nám pak bylo vskutku krásné ubytování. Na barmské poměry naprosto luxusní a rozměrný pokoj. Celý následující den jsme pak jezdili po baganských chrámech, od rána až do tmy.
Následující den byl zase cestovní, ale jízda byla mnohem kratší. Po druhém noclehu v Baganu jsme ráno navštívili tržnici v Nyaung U, a vydali se na cestu do druhého největšího a nejvýznamějšího města Barmy, do Mandalaje. Cestou jsme měli trochu delší zastávku u pěstitelů palem a výrobců palmového cukru a potom jsme vystoupali na posvátnou "opičí" horu Popa.
V Mandalaji jsme v příjemném hotýlku uprostřed města, téměř v sousedství královského paláce, strávili čtyři noci. Jeden ze tří dnů byl věnován přímo městu Mandalaj, jeho pagodám, královskému paláci, řemeslné výrobě i obchodům. Druhého dne jsme se plavili po řece Iravádí do královského Mingunu známého svou obří pagodou a velikým zvonem a navštívili rovněž královskou Amarapuru která je již dnes okrajovou částí Mandalaje. Tady jsme se podívali do kláštera, jak tu žijí buddhističtí mniši a prošli se po dlouhatánském mostě z týkového dřeva.
obrázek V koloniálním městečku Pyin U Lwin jezdí namísto taxíků kočáry
Třetího dne jsme se pak vydali do nedalekých kopců do koloniálního městečka Pyin U Lwin. Navštívili jsme přitom i pagodu Maha Anthtookanthar, a taky jsme sestoupili poněkud náročnějším terénem
obrázek Příjemný hotýlek "Ráj východu" v Kalaw
k překrásnému vodopádu Anisakan. Nejodvážnější z nás, Mirek, se pod ním i vykoupal. Náš celodenní výlet jsme poté zakončili procházkou v nádherné botanické zahradě, i když bohužel až na samém sklonku dne.
Pak nás čekal přejezd do oblasti šanského státu, do horského městečka Kalaw. Ta cesta nebyla příliš dlouhá, měli jsme čas zastavit, kdekoliv se co zajímavého dělo. Tak jsme třeba navštívili ženy pracující na rýžovém poli, zastavili se na vesnickém jarmarku, na Hadí pagodě v Paleiku, a na několika místech v horských vesnicích a na horských cestách. Nazítří pak z Kalaw následoval celodenní výlet k posvátné jeskyni Pindaya. Navštívili jsme i nějaké tržnice a vesnice, a seznámili jsme se s výrobou klobouků a slunečníků.
Z Kalaw nás další den autobus zavezl o něco dál do hor a na tři dny nás opustil. Dva dny teď byly vyhrazeny na dvoudenní trek s noclehem ve vesnickém klášteře. Cesta vedla přes několik vesnic obývaných horskými kmeny, mezi kopci a políčky, a směřovala k jezeru Inle. Tam jsme dorazili do vesnice Indein krátce po poledni druhého dne. Po obědě jsme se vydali na plavbu nejprve po řece a posléze přes téměř celé jezero Inle až na jeho severní konec do městečka Nyaungshwe. Tam jsme byli po dvě následující noci ubytováni. Třetí den bez autobusu jsme celý strávili na jezeře, na lodích, navštívili jsme a viděli tu mnoho zajímavého. Jezero Inle v nás zanechalo opravdu hluboký dojem. Byl to kouzelný den plný neobvyklých zážitků a setkání s lidmi žijícími a pracujícími přímo uprostřed jezera. Asi jeden z našich nejhezčích barmských dnů.
obrázek Svatyně kláštera Shwe Yaunghwe Kyaung v Nyaungshwe
Od jezera Inle nás čekal návrat do Yangonu. Byla to zhruba stejně dlouhá, a podobně náročná cesta, jako z Yangonu do Baganu, tentokrát jsme však na ni měli dva dny. Bylo tak víc času zastavit a zdržet se na místech, kde bylo něco k vidění. Například v klášteře ještě v Nyaungshwe, v několika vesnicích, na tržnici v Heho, i na večerní vesnické slavnosti. Nocleh jsme měli v Taungoo v krásném prostředí dřevěných bungalovů uprostřed zeleně.
obrázek Krásné domácí ubytování uprostřed zeleně v Taungoo
Ubytovací zařízení tu vlastnil manželský pár, známý široko daleko a provozující mimo jiné i lékařskou praxi. Druhý den pak před příjezdem do Yangonu jsme už tolik nezastavovali, jen po obědě jsme v Bagu obešli dokola čtyři Buddhovy tváře pagody Kyaik Pun. Chtěli jsme v Yangonu ještě stihnout večerní návštěvu pagody Shwedagon. Po ní jsme v jedné restauraci, kterou jsme už znali z minula, povečeřeli a krátce se rozloučili s Yangonem, Barmou i Kopwintem. I když ten nás ještě doprovodil druhý den až na letiště k odletu.
Na poslední barmskou noc v yangonském hotelu s pokoji bez oken se nikdo z nás moc netěšil. Oproti minulé noci to byl propastný rozdíl. Ale to už byla jen taková poslední maličká černá tečička za zajímavými a krásnými čtrnácti dny v nezapomenutelné Barmě. Nazítří ráno nás čekal už jen přejezd na letiště, poděkování Kopwintovi, a zamávání krásné Barmě a milým Barmáncům z okénka letadla. I tohle loučení, jako ostatně každé, když se vám někde líbí, bylo trochu smutné.

>>

© Lubomír Prause, 2008
LP logo ASMAT.cz TEPNET.cz
PS Pad Valid HTML 4.01 Transitional Valid CSS 3